Fotíte na špatné ISO? Kdy použít nízké a kdy vysoké hodnoty

ISO patří mezi nejdůležitější nastavení fotoaparátu a zároveň mezi nejčastější zdroje chyb. Příliš nízké ISO může vést k rozmazaným snímkům, příliš vysoké zase k výraznému šumu. V článku si ukážeme, kdy zvolit nízké ISO pro maximální kvalitu obrazu a kdy se naopak vyšších hodnot nemusíte vůbec bát.

Pro běžné focení je výhodné nechat zapnutou funkci Auto ISO vašeho fotoaparátu, která se snaží sama vybalancovat různé možnosti. Jenže nezná vaše preference a ani neví, co vlastně fotí. Proto je běžné přecházet k manuálnímu nastavení a foťáku pomoci.

Co je ISO a jak ovlivňuje fotografii

Jen rychle shrnu, že ISO citlivost je součástí expozičního trojúhelníku, spolu s clonou a expozičním časem. ISO zde určuje citlivost senzoru na světlo – čím vyšší číslo, tím vyšší citlivost.

Bohužel s rostoucí citlivostí roste také šum. Pokud je to možné, je tak lepší zůstat u nízkých hodnot.

Jenže nízká citlivost znamená, že potřebujeme získat mnohem větší množství světla, ať už prodloužením expozičního času nebo nízkou clonou (nebo ještě světelnějším objektivem). Každá volba má své výhody a nevýhody, proto je focení o kompromisech mezi těmito faktory.

Kdy použít nízké ISO

Nízká citlivost v oblasti kolem ISO 100 až ISO 400 vám poskytne nejvyšší kvalitu obrazu.

Využijete ji při běžných fotkách ve slunečný den v krajině nebo ve městě, kdy je kolem velké množství světla a focení je tedy jednoduché.

Když se začne stmívat, světla dramaticky ubude, a proto s sebou krajinářští fotografové nosí stativ. Dovolí jim nechat citlivost co nejnižší a „pochytat“ světlo prodloužením expozice. Ta se může pohybovat i v řádech sekund.

Minimální hodnoty ISO se vyplatí i v případech, kdy záměrně prodlužujete expozici. Například fotíte čáry za auty nebo chcete rozmazat pohybující se vodu.

Nízkou citlivost určitě využijete i při focení v ateliéru. Studiové záblesky zde suplují slunce a právě díky nim dostanete mnohem vyšší kvalitu snímků než při běžném focení v interiéru.

Existují i případy, kdy jste vysloveně donuceni k použití co nejnižšího ISO stupně. Konkrétně je to použití světelných objektivů venku. Foťáky mají totiž limit nejkratší expozice, kterou dokážou vyfotit. Často je to 1/8000 s, ale levnější stroje mají svůj limit poloviční, tedy 1/4000 s. S clonou f/5,6 se těmto časům nepřiblížíte, ale s objektivy se světelností f/1,4 nebo dokonce f/1,2 budete v problémech a někdy ani ISO 100 nebude dostatečně nízké. Pokročilým řešením je pak cíleně ztmavit obraz pomocí neutrálně šedého filtru (neutral density, ND filtr).

Kdy použít vysoké ISO

Kde je přesně hodnota vysokého ISO, není pevně dané. Záleží na vašem vybavení a také na vaší toleranci k šumu. Historicky se za vysoké ISO považovaly už hodnoty kolem 1600, ale dnes mohou být v některých případech použitelná i čísla jako 12 800 a vyšší, která byla před lety z říše snů.

V každém případě je vysoké ISO typické pro situace, kdy je světla relativně málo a už si nemůžete dovolit prodloužit expoziční dobu. Buď proto, že nemáte stativ a ruce mají své limity, nebo proto, že fotíte pohyblivou scénu.

Jaké ISO nastavit v různých situacích

Nejtypičtější je použití vysokého ISO v interiéru při focení z ruky. I když je venku slunečno, stačí být kus dál od okna a světlo rychle mizí. Zatímco lidské oko se bez problémů přizpůsobí, je někdy až s podivem, jak vysoké hodnoty citlivosti musí fotoaparát použít, aby v normálním prostoru „viděl“.

Podobně jsou na tom noční fotky měst, kdy jde nadšený fotograf nalehko bez stativu.

S vysokou citlivostí budete muset pracovat i u sportovních a tanečních výkonů, pokud nejsou vyloženě pod otevřeným nebem. I když fotíte v dobře osvětlené aréně, sport si vyžaduje tak krátké expozice, že se vysokému ISO nevyhnete.

Podobně pohyblivá jsou i zvířata. I když se nacházejí venku, tak bohužel nejhezčí fotky bývají při východu nebo západu slunce, kdy světla není nazbyt a zejména večer skončíte s postupně vyšší a vyšší citlivostí (dokud zvířata neodejdou nebo je úplně nepřestanete vidět).

Do kategorie vysokého ISO se velmi často dostanou i fotografové událostí, když je zakázané používat blesk nebo by jeho výboj rušil atmosféru, ať už se jedná o svatbu, koncert nebo firemní výroční akci.

Jak snížit šum

Zásadní nevýhoda vysoké citlivosti je právě zvýšený šum v obraze. Částečně si s ním ale poradí odšumovací algoritmy, ať už v Zoner Studiu nebo ve specializovaných aplikacích jako je například Topaz Denoise.

Jenže se opět dostáváme k dalším kompromisům, protože s redukcí šumu obvykle mizí i detaily, takže podobné nástroje je třeba používat s citem.

Jak snížit ISO

Pokud často saháte k příliš vysokým citlivostem a výsledek je za hranicí vaší tolerance, zauvažujte o pořízení nějakého kusu vybavení, které vás s tímto problémem pomůže.

Pro nehybné scény, jako je krajina či architektura, je to určitě stativ. Tady ani nezávisí příliš na dalším vybavení, i profesionálové s velmi drahou fototechnikou spoléhají na trojnožku – ta zde ovlivní výsledek zdaleka nejvíc.

Když ale fotíte pohyblivé scény, je to větší oříšek. Nejvíce zde pomůže světelný objektiv. Ten je bohužel dražší, ale není nutné, aby to byl hned dokonalý univerzální zoom. Často vystačíte s pevným objektivem a ty levnější bývají s clonou kolem f/1,8, což je velký skok oproti objektivům dodávaným v základních kitech. Nepomůže-li objektiv, druhá cesta je novější tělo fotoaparátu, případně přechod do třídy strojů s větším senzorem (kde to ale většinou opět znamená i nový objektiv).

Obecný postup na závěr

ISO citlivost se snažte držet na minimu a pokud nestačí, tak čísla zvedejte jen tak málo, jak je to nezbytné. Na druhou stranu není nutné se vyšších hodnot bát a jak vidíte výše, je spousta situací, kde je vysoké ISO naprosto běžné. Obecně je totiž i šum stále lepší než mít rozmazanou a nepoužitelnou fotku.