7 fotografických pravidel, která můžete bez výčitek porušit

Fotografie je plná pravidel. Některá dávají smysl, jiná se opakují tak dlouho, až je začneme brát jako svatou pravdu. Jenže opravdu se nesmí fotit v poledne? Musí mít člověk před obličejem vždycky volný prostor? Pojďme se podívat na sedm fotografických dogmat: proč vznikla, před čím nás mají chránit a co se stane, když je občas prostě ignorujeme.

1. V poledne se nefotí

Polední slunce svítí z vysoka a na obličeji vytváří tvrdé stíny pod očima, nosem a bradou. Kvůli vysokému kontrastu se ztrácejí detaily a naše modelka může na fotce mít „pandí oči“. U krajiny zase slunce často vytvoří plochou scénu bez zajímavé atmosféry. Proto se fotografům doporučuje počkat na ráno nebo večer.

Co když pravidlo porušíme?

Polední slunce ale umí být pěkně zajímavé. Vytváří ostré stíny, grafické obrazce a výrazné kontrasty. Zkuste hledat světlo mezi domy, fotografovat siluety nebo si ze stínu udělat hlavní motiv. Najednou zjistíte, že i světlo, kterému se všichni tak pečlivě vyhýbají, může nabídnout spoustu možností. Pokud fotíte portrét, můžete modelku schovat do stínu nebo nechat slunce osvítit jen část obličeje. Výsledkem nebude klasicky lichotivá fotka, ale třeba pořádně výrazný portrét.

U krajin pořád vede nízké slunce… dokud to není městská scéna s moderní architekturou. Ta po vysokém tvrdém sluníčku vyloženě touží!

2. Před objektem musí být vždy prostor

Člověk, který se dívá nebo běží určitým směrem, by měl mít před sebou dost místa. To je jedno z nejoblíbenějších kompozičních pravidel. Když například vyfotíte běžce těsně u pravého okraje, který běží ven ze snímku, bude to působit, jako by za chvíli měl narazit do zdi.

Co když pravidlo porušíme?

Málo prostoru před objektem může fotografii dodat napětí. Postava hledící přímo k okraji může působit úzkostně, jako by neměla kam utéct. A někdy může být výsledek i vtipný. Třeba pes, který se dívá těsně před sebe a čumákem skoro naráží do kraje fotografie. Nemusíme tedy objektu vždycky nechávat prostor jen proto, že se to píše v učebnicích. Někdy je právě stísněná kompozice to, co potřebujete k naplnění vašeho záměru.

3. Člověka nesmíte oříznout v kloubech

Kolena, lokty, zápěstí a kotníky. Tady se podle tradičních pravidel nemá postava ořezávat, protože pak může vypadat, jako byste člověka náhodou usekli. Doporučuje se proto řezat raději mezi klouby, například v polovině stehna nebo předloktí.

Co když pravidlo porušíme?

Ořez přes kloub nemusí být zaručeně katastrofa. V módní, reklamní nebo experimentální fotografii může fungovat skvěle. Můžete jím zdůraznit gesto, oblečení nebo zajímavý detail těla. Nemusíte přece pokaždé ukazovat člověka od hlavy až k patě. Důležité je, jestli jste postavu ořízli náhodou, nebo jste to udělali záměrně. V tom druhém může právě ořez dodat fotografii energii.

4. Na portrétu musí být vidět oči

Oči jsou jedním z nejdůležitějších prvků portrétu. Pomáhají nám navázat kontakt s divákem a vyvolávají emoce. Proto se tolik řeší jejich ostrost, výraz a viditelnost.

Co když pravidlo porušíme?

Zakryté nebo odvrácené oči mohou být naopak velmi zajímavé. Člověk se může zdát zamyšlený, vzdálený nebo ponořený do vlastního světa. Oči můžeme schovat za vlasy, stín, látku nebo nějakou rekvizitu. Portrét zkrátka nemusí vždycky stát na přímém pohledu do objektivu. Někdy právě jeho absence vytvoří tu nejlepší atmosféru.

5. Slunce nesmí svítit přímo do objektivu

Fotografování proti slunci často způsobuje odlesky, světelné závoje a ztrátu kontrastu. Zejména když nemáte objektiv úplně čistý. Některé detaily se mohou úplně ztratit a v obraze se objeví barevné skvrny. Proto se fotografové snaží mít světlo pod kontrolou a podobným efektům se většinou vyhýbají.

Co když pravidlo porušíme?

Odlesky nemusíme vždycky odstraňovat. Mohou fotografii dodat snovou atmosféru, měkké světlo nebo filmový vzhled. Proti slunci snadno vytvoříme siluetu a v módní fotografii může být světelný závoj zajímavým prvkem. Jen – jako u všech ostatních bodů – je dobré vědět, co děláme. Pokud odlesk použijeme záměrně, není to zkažená fotka, ale součást výsledku.

6. Tvrdé světlo nesluší dámskému portrétu

U ženského portrétu se většinou doporučuje měkké světlo. Zjemní pleť, potlačí ostré stíny, vytvoří lichotivější vzhled a promine fotografovi nepřesné polohování. Tvrdé světlo udělá na obličeji výrazné přechody mezi světlem a stínem a když je špatně napolohované, zvýrazní strukturu pleti, což ženu obvykle nepotěší.

Co když pravidlo porušíme?

Tvrdé světlo může být přesně to, co portrét potřebuje. Dokáže vytvořit sebevědomý, výrazný a dramatický snímek. V módní fotografii může působit moderně, graficky a energicky. A proč by vlastně ženský portrét měl být vždycky jemný, hladký a dokonale uhlazený? Záleží na modelce, stylingu a náladě, kterou chceme fotografií vytvořit. Někdy je tvrdé světlo mnohem zajímavější než dokonale měkký softbox.

7. Přímý blesk na fotoaparátu je amatérská chyba

Přímý blesk dopadá na fotografovaný objekt ze stejného směru jako objektiv. Světlo je tvrdé a ploché, za objektem vznikají stíny a na čele a nose se objevují ošklivé odlesky. Proto se učíme blesk odrážet od stropu či stěny, používat modifikátory nebo se snažíme ho umístit mimo fotoaparát.

Co když pravidlo porušíme?

Přímý blesk nemusí být známkou začátečnické chyby. V módní, reportážní nebo street fotografii může vytvořit výrazný kontrast, syté barvy a specifickou atmosféru. Dokáže zmrazit pohyb a při delším času zkombinovat ostrý záblesk s pohybovou neostrostí.

Někdy zkrátka potřebujeme právě ten tvrdý blesk, před kterým nás fotografické příručky tolik varují, a také špetku odvahy. A pokud víme, proč ho používáme, není na tom vůbec nic amatérského.

Zajímá mě, jaká pravidla, na která jsme všichni zvyklí, porušujete vy? Napište do komentářů!