Kevin Bruseby: Od prvního kompaktu k vlastnímu fotografickému rukopisu

Od dětské fascinace přírodou přes první kompakt až ke spolupráci se Zonerem. Kevin Bruseby v osobním příběhu popisuje, jak hledal svůj vlastní fotografický směr, proč se rozhodl soustředit na přírodu a storytelling a jak důležitou roli v jeho tvorbě sehrály úpravy fotografií.

Když mi bylo šest let, začal jsem se zajímat o přírodu a počasí. Rodiče mě často brali na výlety do přírody, a přestože se sami už tehdy věnovali fotografování, ani ve snu mě nenapadlo, že bych mohl jednou dělat totéž. Byl jsem zkrátka malé dítě, které milovalo pobyt venku a užívalo si přírody. Tehdy pro mě byla příroda něčím, co je potřeba objevovat, ne ještě něčím, co bych chtěl zachytit na fotografii.

To se ale rychle změnilo, když jsem ve třinácti letech poprvé vzal do ruky kompaktní fotoaparát. Najednou jsem začal svět vnímat jinak. Trávil jsem venku ještě více času a hledal chvíle, které jsem považoval za ty „nejlepší“. Nejvíc mě motivovala představa, že dokážu zachytit něco jedinečného – okamžiky, které by jinak jednoduše zmizely, prošly bez povšimnutí a navždy by se ztratily.

Zkoušet všechno, nebo si najít vlastní cestu?

Jak roky plynuly, vyzkoušel jsem od všeho trochu. Produktovou fotografii, focení interiérů a dokonce i svatby. Když se za tím dnes ohlédnu, můžu s klidem říct, že mi to dalo spoustu zkušeností a mnohem širší přehled o různých oblastech fotografie. Zejména svatby mi utkvěly v paměti. Několik jsem jich nafotil a zjistil, že mi to jde vlastně docela dobře. 

Zároveň jsem si ale uvědomil, že pokud tomu budu dál věnovat jen zlomek své pozornosti, dál než k „docela dobrému“ se nejspíš nedostanu. A právě tehdy mi to všechno došlo: když se snažíte být dobří ve všem, riskujete, že ztratíte jiskru, která vás dělá jedinečnými.

Proto jsem se rozhodl. Místo toho, abych se snažil věnovat všemu najednou, jsem se naplno zaměřil na dvě oblasti, ke kterým jsem měl skutečnou vášeň – fotografii přírody a vyprávění příběhů.

Tři pilíře dobré fotografie

Později během své fotografické cesty jsem se naučil ještě jednu důležitou věc. Tentokrát se týkala spíš způsobu uvažování, který je potřeba k tvorbě dobrých fotografií. Dnes věřím, že skvělá fotografie stojí na třech pilířích: technických znalostech, fotografově vizi a schopnosti tuto vizi pomocí úprav ještě zdokonalit. Fotografie funguje, když jsou přítomny všechny tři. Jakmile jeden z nich chybí, výsledný snímek ztrácí sílu.

Je to přesně ten druh poznání, který bych si přál dostat do rukou, když jsem začínal. Ušetřilo by mi to spoustu tápání a dalo mnohem jasnější představu o tom, kam vlastně směřuji. Dnes je tento pohled také jedním ze základů toho, jak fotografii učím – ať už prostřednictvím svého newsletteru, nebo kurzů. Opravdu věřím, že takové zjednodušení základních principů fotografie je skvělý způsob, jak si ujasnit, co vlastně dělá skvělou fotografii skvělou.

Od fotografie bez úprav k hledání vlastního rukopisu

V průběhu let se můj způsob úprav fotografií výrazně proměňoval. První tři roky, co jsem fotografoval, jsem fotografie neupravoval vůbec. To, co vyšlo z fotoaparátu, bylo jednoduše to, co jsem následně sdílel. Teprve když jsem začal mít pocit, že moje fotografie narážejí na určitý strop, došlo mi, že musím něco změnit. A tím něčím bylo naučit se fotografie upravovat.

Myslím, že mi bylo šestnáct, když jsem poprvé otevřel Zoner Photo Studio a pracoval ve starém ZPS 15. Přestože jsem vůbec netušil, co dělám, a na fotografiích jsem dělal nejrůznější náhodné úpravy, rozdíl po úpravách jsem cítil okamžitě. Postupně mi začalo docházet, že právě úpravy jsou tím chybějícím článkem, který jsem hledal – způsobem, jak prostřednictvím fotografií lépe předat okamžiky a emoce, které jsem na místě skutečně prožíval. V Zoneru jsem se o úpravách dál učil a nakonec jsem oslovil přímo tým s otázkou, jestli by byl prostor pro spolupráci.

Když fotograf roste společně se softwarem

Spolupráce se Zoner Studiem a vědomí, že za mnou jeho tým vždy stojí, ovlivnily můj fotografický růst víc, než jsem si tehdy nejspíš uvědomoval. V mnoha ohledech mám pocit, že jsem rostl společně se softwarem. Jak se zdokonalovaly moje dovednosti při úpravách, rostly i moje nároky. A pokaždé, když jsem potřeboval nějakou novou funkci, Zoner už pracoval přesně na nástroji, který jsem hledal.

Dobrým příkladem jsou masky a lokální úpravy barev. V posledních letech jsem strávil obrovské množství času tím, že jsem se učil tyto nástroje používat co nejlépe. Místo toho, abych masky používal bez rozmyslu, jsem se naučil pracovat s nimi mnohem přesněji a lépe tak vést pozornost diváka tam, kam potřebuji. 

Ve stejné době Zoner tyto nástroje neustále zdokonaloval a zároveň do masek přidával výkonné nástroje pro výběr pomocí AI. Právě podobné věci způsobily, že celý proces posouvání mých dovedností na vyšší úroveň působil přirozeně – místo abych měl pocit, že se se softwarem neustále přetahuji, abych dosáhl výsledku, který si představuji.

Od třináctiletého kluka k fotografovi a lektorovi

Dnes vypadají moje dny úplně jinak než tehdy, když mi bylo třináct a měl jsem v ruce svůj první kompaktní fotoaparát. Tvořím vzdělávací obsah, který pomáhá dalším fotografům zlepšovat se, kdykoli mám příležitost, cestuji a spolupracuji s několika pečlivě vybranými značkami. A do toho všeho studuji magisterský program v oboru Podnikání a ekonomie.

Pomáhat ostatním najít vlastní cestu

Svou prací nechci být známý jen jako někdo, kdo pořizoval smysluplné fotografie. Chci být také člověkem, který pomohl ostatním najít si vlastní cestu k fotografii. Pokud se mi cestou podaří pozitivně ovlivnit třeba jen jediného člověka, považuji to samo o sobě za úspěch.

A po celou tu dobu byl se mnou i Zoner. Nejen jako nástroj, který jednoduše používám, ale také jako partner, který rostl společně se mnou. Ať už mě moje vize zavede kamkoli, jsem si jistý, že mám k dispozici prostředky, díky kterým ji dokážu proměnit ve skutečnost.