Bokeh a jeho kvalita: Proč vznikají kočičí oči nebo cibulové kroužky

Bokeh není jen o tom, jak moc dokáže objektiv rozostřit pozadí. O jeho vzhledu rozhoduje celá řada optických vlastností – od tvaru clonových lamel přes konstrukci čoček až po různé optické vady. Podíváme se na to, jak bokeh vzniká, co jsou kočičí oči nebo cibulové kroužky a jak může jeho vzhled ovlivnit i samotný fotoaparát.

Rozostřené pozadí je populární a jako výpočetní efekt ho už dlouho nabízejí i mobily. Profesionální objektivy jsou ale v tomto stále vpředu a nemusíte u nich spoléhat na to, jestli procesor scénu pochopí a vytvoří správnou iluzi. Ale konstrukce objektivů hraje výraznou roli, takže styl rozostření se liší.

Co vlastně určuje bokeh?

Slovo „bokeh“ je z japonštiny a jak už jsem uvedl, znamená právě způsob, jakým je pozadí rozostřené. Jak moc se pozadí rozostří, to určuje víc faktorů. Větší rozmazání pozadí zejména vzniká:

• při nižší cloně,
• při vyšším ohnisku,
• při ostření na blízko.

Rozostření pozadí s objektivem Sigma 35/1.2 II při clonách f/1.2 (vlevo) a f/2.8 (vpravo). Zaostřeno je na stejné místo, foceno ze stativu.

Samotné rozostření znamená, že každý bod na snímku se „rozpije“ do většího kruhu. Tyto kruhy se překrývají a vzniká celkově rozmazaný efekt.

Problém je v tom, že tvar nemusí být vždy přesný kruh, navíc může být různě velký a vnitřek je někdy vyplněný dalšími nechtěnými detaily. Takže i dva objektivy se stejnými základními parametry (řekněme ohnisko 35 mm a světelnost f/2) zpracují pozadí jinak a budou mít jiný bokeh.

Nejvíce se tyto tvarové neduhy zobrazují na rozostřených světlech, proto má smysl se na ně zaměřit – když někde vidíte posouzení bokehu, bývá právě proto doprovázeno obrázky světlých bodů na tmavém pozadí. Tam je přesně vidět, co s nimi objektiv provede.

Dokonalý bokeh začíná kruhem

Když se budeme bavit o běžných objektivech (a ne třeba o anamorfických), měli bychom vidět slušný kruh, když jsou splněny dvě podmínky: rozostřené světlo je uprostřed snímku a byla použita nejlepší možná clona.

Kočičí oči

Kruh se ovšem v několika případech deformuje. Nejvíc je tento efekt vidět u velmi světelných objektivů i na jediné fotce. Uprostřed je stále onen dokonalý tvar, ale ten se směrem ke krajům zplošťuje a díky tomu získal název kočičí oči (cat’s eyes).

Kočičích očí se zbavíte zacloněním, kdy se kolečka stávají čím dál pravidelnějšími. Zároveň se ale zmenší, takže jde o kompromis.

Clonové lamely mění bokeh na mnohoúhelník

Na posledním snímku je vidět další záludnost. Jak jsme zmiňovali, při focení s objektivem zcela odcloněným, tedy v jeho nejsvětelnějším nastavení, mívají kolečka v bokehu krásný oblý tvar. Je to jednoduše díky kruhovým čočkám v celém objektivu. Jenže při zaclonění se uvnitř objektivu pohnou lamely clony, které průchod světla omezí. Výsledný kužel světla pak získá jejich tvar.

Předchozí fotka pořízená Samyangem 85/1.4 II krásně ukazuje jeho devět lamel, díky kterým vznikají devítiúhelníky. Levnější a hlavně starší objektivy mají třeba jen pět lamel.

Dražší objektivy mívají více lamel, bývá to i kolem 11. Každá lamela navíc může být zakřivená, což dále zlepšuje tvar bokehu.

Konkrétní provedení mechanismu clony zároveň ovlivňuje i hvězdičky při focení ostrých světelných zdrojů. Proto není vždy nejlepší řešení použít co nejvyšší počet lamel.

Když bokeh není hladký: cibulové kroužky a nervózní pozadí

Zatím jsme se bavili jen o vnějším obrysu, ale uvnitř „bokehových koulí“ (bokeh balls) se také dějí zajímavé věci. V závislosti na designu čoček uvnitř těla objektivu se mohou objevit soustředné kružnice, tzv. cibulové kroužky (onion rings).

Výrazná struktura se projevuje i na vzhledu rozostřeného pozadí, takže se setkáte s tím, že příslušné objektivy mají nervózní bokeh (busy bokeh).

Nejviditelnější rozdíl mezi mými objektivy byl malý, ale snad viditelný. Vlevo Samyang 85/1.4 II, vpravo Sigma 28-200/2.8-5.6, obojí s clonou f/8. Druhý objektiv přidává do bokehu detaily, kvůli kterým není pozadí tak rozostřené, jak by mohlo být.

Kvůli cibulovým kroužkům se tak může stát, že i když má teoreticky nějaký objektiv skvělé parametry, tak nemusí mít tak hezky rozostřené pozadí jako jiné „horší“ sklo.

Chromatická aberace

Do vzhledu bokehu promlouvají i jiné chyby objektivu. Chromatická aberace zbarvuje jejich hrany podle vzdálenosti od vás nebo umístění na snímku. Potkáte se tak s kolečky, která mají obrys zelený nebo fialový, což nepůsobí esteticky (ale někdy lze na obrázcích později korigovat).

Pozor na polo-elektronickou závěrku a na zrcadlovky

Tohle už jsem zmiňoval v jiných článcích, ale radši i tady zdůrazním, že jinak dokonalý bokeh objektivu se dá snadno pokazit nastavením fotoaparátu!

Problém spočívá v závěrce nastavené na „první lamelu elektronickou“ (electronic first/front curtain). Ta má své výhody, ale při focení s velmi rychlými časy venku (zhruba 1/1000 s a ještě kratší) uvidíte napůl potemnělá bokehová kolečka.

Vlevo čistě mechanická závěrka, vpravo první lamela elektronická.

Rychlá oprava je v menu přepnout na čistě mechanickou, případně naopak čistě elektronickou závěrku. V článku o závěrkách si můžete přečíst výhody i nevýhody jednotlivých postupů.

Ještě horší situaci mají majitelé zrcadlovek. U vysoce světelných objektivů je někdy svazek světla uříznut zrcátkovou komorou, což je vlastně tunel těsně před senzorem. Záleží na konkrétní značce foťáku (každá má tunel jinak velký) a konkrétním designu objektivu, tohle je třeba ukázka z Canon 5D Mark IV a objektivu Canon EF 85/1.4 IS:

U bezzrcadlovek tento problém odpadá.

Speciální objektivy

Existují kategorie objektivů, které mají zvláštní bokeh, ať už nechtěně, nebo schválně.

První jsou teleobjektivy se dvěma zrcadly uvnitř (katadioptrické).

Jsou běžné u hvězdářů, protože výrazně zmenšují celý optický systém. Občas se proto objeví i v technice pro běžné fotografy, jenže ti pak musí přetrpět zvláštní kruhový bokeh.

Naopak jiné raritní objektivy, které mají označení ve stylu „Defocus Smoothing“, „Apodization filter“ a podobně, jsou vyloženě designované kolem co nejvíc rozostřených světel. Ta se u nich sice také rozpíjí do kruhů, jenže s postupně blednoucími okraji.

Srovnání „normálního“ objektivu Canon RF 85/1.2 vlevo a jeho speciální DS verze (Defocus Smoothing) vpravo.

Světelnost není všechno

O rozostření pozadí můžeme mluvit ještě dlouho, ale snad i tento základ vám ukázal, že objektivy se od sebe někdy i výrazně liší. Bohužel bokeh je faktor, který ve specifikacích najdeme jen naznačený (světelnost, počet lamel), ale skutečná kvalita vyplyne až z reálných fotek. U základních skel ho tolik řešit nemusíte, ale u světelných objektivů už někdy bývá důvodem, proč se rozhodnout pro koupi toho či onoho produktu.