Velikonoce „ala sicilia“

Processione dei Misteri je vyvrcholením Svatého týdne v sicilském městě Trapani. Na tom by snad nebylo nic tak zvláštního, podobných procesí se po Evropě koná celá řada. Faktem však je, že zdejší procesí patří k těm největším vůbec, a tak ani nijak nepřekvapí, že se na tuto velkolepou přehlídku sjíždějí lidé z celého světa. Osobně jsem se k tomuto „spektáklu“ dostal víceméně náhodou. Mým cílem byly sicilské hory a především úchvatné Liparské ostrovy se svými aktivními sopkami. Letový řád je ale jasný – odlet z Bratislavy je v pátek ráno a vzhledem k tomu, že Velikonoce klepou na dveře, zjišťuji víceméně až na místě, o co zde v následujících hodinách půjde. A tak místo do blízkých kopců mířím na místní nádraží, kde do úschovny ukládám batoh a vyrážím do města.

Trapani – velikonočně zachmuřené, nevlídné, ale svým způsobem krásné. Canon PowerShot SX120, 1/1250 s, F5, ISO 100.jpg


Zvětšit mapu

Ještě kolem poledne není v ulicích Trapani nijak zvláště velký ruch, cizinců je tu co by na prstech rukou spočítal, o místních ani nemluvě. Nic nenasvědčuje tomu, že se zde zhruba za dvě hodiny vydá do ulic procesí, jaké nemá v Evropě obdoby. Procházím podle plánku trasu procesí městem a hledám, kde by bylo vhodné stanoviště jak pro pozorování této jistě nevšední podívané, tak také pro fotografování. Bohužel je pod mrakem, dokonce každou chvíli kápne, a tak problém s polohou slunce, jak se zdá, nemusím řešit. No – to jsem trochu podcenil Sicílii, ale nepředbíhejme. Nakonec vybírám sice boční, ale dostatečně širokou ulici. Jakmile se však přiblíží druhá hodina odpolední, kdy je plánovaný začátek procesí, ulice se rychle zaplňují lidmi a je jasné, že to s focením nebude tak snadné. Původně jsem zamýšlel měnit stanoviště a úhly pohledu, nakonec jsem ale rád, když si jakž takž uhájím výchozí pozici.

Procházka po trapanském nábřeží nabídne nejedno barevné překvapení. Canon PowerShot SX120, 1/1250 s, F4, ISO 100.jpg

V křesťanském kalendáři je Velký pátek (lat. Dies passionis Domin) největším církevním svátkem vůbec a je součástí tzv. velikonočního Svatého týdne (mimo jiné je to den přísného půstu). Vznik procesí v Trapani je datován rokem 1612, čímž je tento svátek nejstarším svého druhu v Evropě a dobou svého trvání (až 24 hodin) je zároveň nejdéle trvajícím procesím. Vznikl na podkladě tzv. Pašijových her, což byl středověký fenomén většiny katolických zemí (prakticky dramatizace utrpení a smrti Ježíše Krista). Zdejší „Misteri“ je tak vlastně jakési umělecké ztvárnění utrpení a smrti Ježíše, předváděné pomocí více jak dvaceti sousoší (po celý rok jsou uloženy v kostele Chiesa de Purgatorio), což jsou vše díla místních řezbářů a umělců, z nichž mnohé pocházejí už ze 16. století.

 
Procesí samotné je pak velkolepé nejen vizuálním, ale také sluchovým zážitkem. Účastní se jej mnoho církevních spolků a městských cechů z celé Sicílie, které se od sebe liší jak oblečením, tak hudebním doprovodem, který však takřka bez výhrad vyhrává pouze smuteční marše. Ostatně hudba je nezbytným doprovodem celé akce.

Úvod „Misteri“ patří rudým kápím a krásným dívkám. Začíná to dobře... Canon PowerShot SX120, 1/320 s, F4, ISO 100.jpg

Trnová koruna jako symbol Velkého pátku. Canon PowerShot SX120, 1/250 s, F3,5, ISO 100.jpg

Od 18. století byly původní zhruba šestičlenné skupinky zpěváků, které zajišťovaly hudební doprovod procesí, nahrazeny hudebními tělesy. Hudba je důležitou součástí Processione dei Misteri a převážná dominance smutečních písní souvisí s rytmem celého průvodu. Výraz „annancata“ neboli něco jako „houpání“ je základním prvkem pochodu určující jeho kolébavý rytmus. Od roku 1986 doprovází procesí také skupiny bubeníků, jejichž úkolem je mimo jiné zahájení průvodu, jakožto i jeho ukončení.

 
Mé cestovatelské srdce tepe sice především pro hory, nebo řekněme přírodu ve všech podobách. „Taškařice“ tohoto typu jdou sice poněkud mimo mne, ale to, co se v ulicích Trapani odehrávalo v následujících hodinách před mými a tisíci dalšími zraky skutečně musí nadchnout snad každého.
Procesí otevírá průvod dívek v působivě červených kápích, následují jednotlivé spolky (městské cechy) provázeny nosiči se zástavami, místní „papaláši“, z nichž mnozí jakoby vypadli z Capollova „Kmotra“, na scénu přicházejí hluční hudebníci, bubeníci, slavnostně oblečení církevní hodnostáři a faráři. Příjemným oživením jsou malé děti, převlečené za andílky. Ale zvládnout prcky v důstojně a vážně se tvářícím průvodu není snadné, resp. – je to nemožné. A tak ty andělské tvářičky svým temperamentem a neposedností spíše připomenou malé pekelníky.

Místní andílci (mnozí však „s růžky“). Canon PowerShot SX120, 1/250 s, F3,2, ISO 160.jpg

Největší pozornost procesí však vzbuzují samotné sochy svatých, nebo lépe řečeno sousoší. Ta jsou nejprve rituálně vyňata z kostela (snímání z kříže), poté umístěna na jakési dřevěné máry, které musí nést hned několik siláků. O značné váze většinou dřevěných soch nelze ani na chvíli pochybovat. Stačí se podívat do tváří mužů nesoucích náklad, na jejich napjaté svaly a dokonalou souhru při kolébavé chůzi. Když si navíc uvědomíme, že celý průvod bude na cestě bezmála dvacet čtyři hodin (konec procesí je stanoven na sobotní třináctou hodinu), jedná se o neskutečný sportovní výkon.

Houpavou chůzí „annancata“ ulicemi Trapani. Po dobu skoro 24 hodin. Úžasný výkon! Canon PowerShot SX120, 1/160 s, F4, ISO 100.jpg

O váze nesených soch svědčí množství místních siláků. Urputné výrazy ve tvářích, bravurně zvládnutá technika práce s nosítky. Canon PowerShot SX120, 1/250 s, F2,8, ISO 100.jpg

Slunce, schované po celý den za oponou šedých mraků, konečně na chvíli vykukuje, a tak díky silnému protisvětlu měním stanoviště. Rovněž kompaktní přístroj, ačkoli fotí velmi slušně, není přece jen svou prodlevou při snímání tou nejvhodnější volbou a často se mi stává, že jakmile se konečně do obrazu dostane vhodný objekt, foťák prostě nestíhá, a tak dívka, muzikant či jiný zajímavý týpek je již dávno fuč.

Procházet ulicemi, jimiž se průvod ubírá, není vůbec jednoduché. Navíc všechna dobrá pozorovací místa jsou obsypaná hrozny lidí z celého světa, a tak alespoň na čas prchám z dosahu tohoto lidského mraveniště. Trapani totiž není jen „Misteri“, je také významným přístavem v jihozápadním výběžku Sicílie, a protože takřka vše živé sleduje procesí, město samotné dýchá uvolněnou a liduprázdnou atmosférou.

I přes pomalost uzávěrky kompaktu se čas od čas podaří zachytit kousek „sicilské krásy“. Canon PowerShot SX120, 1/250 s, F3,2, ISO 250.jpg

Ryčná, ale přece jen poněkud pochmurná hudba je nedílnou součástí procesí. Canon PowerShot SX120, 1/250 s, F3,5, ISO 160.jpg

Původní název města zněl Drépanon, což znamená „srp“. Název to byl a je podnes výstižný. Přístav skutečně vybíhá do moře srpovitým obloukem, což je patrné především při pohledu z letadla. Přestože město bylo za druhé světové války velmi těžce poškozeno bombardováním spojeneckých vojsk, můžeme podnes obdivovat mnohé z jeho památek. Dominantou města je katedrála San Lorenzo ze 17. stol. a také kostel Collegio dei Gesuiti se zdobně vyvedenými průčelími, jež jsou exemplární ukázkou tzv. „sicilského baroka“.

Podél pobřeží se až k přístavu táhne Lido di San Giuliano, poskytující půvabné pohledy jak na moře, tak na barevnou zástavbu starých domů lemujících pobřeží. Po příjemně osamělé prohlídce je čas vrátit se do centra dění. Pomalu se stmívá a „Misteri“ dostává tajemnou, skutečně mysteriózní podobu. Je však nejvyšší čas opustit Trapani a vydat se dál z města. Počátek mé cesty za přírodními krásami Sicílie začíná v přírodní rezervaci Zingaro. Každopádně na tyto nevšední Velikonoce „ala Sicilia“ budu ještě dlouho vzpomínat. A ještě drobnost na závěr – fotografie vznikly v roce 2011. Takže letos to ještě máte šanci stihnout!

Zingaro – moře, palmy, jeskyně
Zátoky s křišťálovou vodou, svérázná a jinde nevídaná vegetace, hory, skalní útesy a jeskyně. To je přírodní rezervace Zingaro, ležící pouze 24 km od Trapani. Dostaneme se tam zcela snadno veřejnou dopravou (autobus) a návštěva toho přírodního klenotu sicilského pobřeží rozhodně stojí za to. Podél pobřeží vede značená pěšina a mimo možnosti osvěžující velikonoční koupele v moři, nabízí hned několik působivých momentů. Mezi ty nejatraktivnější pak zcela jistě patří návštěva mohutného jeskynního portálu Grotta Grande, který výškou přes 20 m patří k největším v Itálii. Pozornost rovněž zasluhují krásné exempláře palmy Žumary nízké, také zvané Nana.

 

Impozantní jeskynní portál Grotta Gigante v přímořské rezervaci Zingaro. Exkurze možná. Canon PowerShot SX120, 1/400 s, F4, ISO 100.jpg

Foceno s Canonem PowerShot SX120
Kompaktní přístroj Canon PowerShot SX120. Malý, slušně vybavený (10x zoom, světelnost 2,8 na nejširším ohnisku), navíc s možností ručního ostření, což často využívám při focení krajiny při zhoršených světelných podmínkách. Bohužel právě díky menší pohotovosti a jisté pomalosti není na akce typu „Misteri“ fotoaparát tou nejvhodnější volbou. Nicméně i tak se mohou podařit pěkné úlovky (především v podobě krásných Siciliánek).

 

Poslední aktualizace 4. dubna 2012

21 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.
Jejda! Mrzí nás, že se vám článek nelíbil. Řeknete nám prosím proč?


Autor: Ivo Petr

„Jeho revírem jsou hory, jeho tempo je vražedné. Jeho protivníky jsou sníh, bouře a déšť. Pracuje ve dne v noci, jeho úkolem je cestovat, fotit. psát a vyprávět o tom.“ Nejsem sice žádná „kobra 11“, ale snažím se toho zvládnout dost – psát knížky, reportáže, fotit, přednášet a hlavně vyrážet na cesty, kterých je až dvanáct do roka a to na všechny kontinenty. Navíc se snažím obhájit rčení, že „i malý kašpárek dokáže zahrát velké divadlo“ a tak mačkám spoušť především malých a levných kompaktů.

Číst všechny články.

Komentáře