Spousta lidí předpokládá, že na počítači se funkce pro doostření snímku použije ve chvíli, kdy je fotografie rozmazaná kvůli špatnému nafocení. To je samozřejmě pravda. Ale jsou i jiné, důležitější případy, kdy doostření použít. Dokonce byste ho měli používat prakticky u každého obrázku. Ptáte se proč? Přečtěte si náš článek.

Na začátek je potřeba si popsat, jak doostření funguje. Není v tom žádná magie typu „Obrázku, zaostři se!“, ale vcelku přímočarý postup, který můžeme silně ovlivnit několika parametry. Proto je nutné pochopit, co se vlastně děje.

Metod je víc, ale já se v tomto článku budu soustředit na nejpoužívanější z nich, která je známá pod trochu matoucím termínem Maskování neostrosti (Unsharp masking).

Pod pokličkou doostřování

Pro názornost si vezměme jednoduchý obrázek tmavšího čtverce na světlejším pozadí:

Softwarové doostření má za cíl na hranách zvýšit rozdíl mezi jednotlivými barvami (v tomto případě mezi odstíny šedi). To se tady projeví tím, že hrana tmavého čtverce bude ještě tmavší a přilehlé světlé pozadí se dále zesvětlí.

Aby se nemusela měnit barva celého objektu a celého pozadí, změna se provede jen na hranách a směrem od nich efekt postupně ustává a blíží se původní barvě. Právě sílu tohoto náběhu můžeme měnit parametrem Poloměr (Radius).

Druhý významný parametr je Síla efektu (Amount), který nastavuje, jak moc se od sebe mají posunout původní barvy na hranách.

Poslední běžný parametr je Práh (Threshold). Ten už není tak klíčový a jen určuje, jak moc se od sebe původní barvy na hranách musí lišit, aby došlo k doostření. Pointa je v tom, že malé změny v barvách obvykle značí šum na fotografii a ten doostřovat nechceme. Standardní jsou tedy velmi nízké hodnoty, obvykle jen jednotky a často i přímo nula.

Použitý příklad je výrazný, aby na něm příslušné efekty byly vidět. Na skutečných fotkách nejsou takto velké jednobarevné plochy, takže se náběhy k novým barvám ztratí. Musíme si dávat pozor jen na čistou oblohu, před kterou je nějaký objekt. Tam bude výsledek skutečně vypadat jako na příkladu a kolem objektu se může vytvořit rušivá záře. Pak to nesmíme s doostřováním přehánět a raději zvolíme menší sílu efektu a zároveň větší poloměr, aby byla změna nenápadná.

Tři typy doostření

Doostření se využívá na třech místech při zpracování fotografie, pro které se používají anglické termíny capture, creative a output sharpening. Česky zhruba pořizovací, kreativní a výstupní doostření. Jsou tedy fotografie, které v průběhu úprav doostříme třikrát a pokaždé s jinými parametry a jiným cílem.

Upozorňuju, že tyto metody pracují s daty na tak nízké úrovni, že důrazně doporučuju fotit do formátu RAW. V tomto formátu máme k dispozici více obrazových informací a operace budou kvalitnější. Pokud bychom fotili přímo do souborů typu JPEG, nejen že tyto informace ztratíme, ale navíc fotoaparát automaticky aplikuje doostření se silou podle svého uvážení. Pro rychlé použití to není vyloženě špatně – fotografie díky tomu vypadá od začátku lépe. Nicméně ztěžuje to pozdější úpravy a také nastavení doostření nemusí být pro naše účely správné.

Pořizovací doostření

Pořizovací doostření se používá, pokud originální fotografie není dostatečně ostrá – většinou z prozaických důvodů, jako je například zvolený špatný bod zaostření, příliš rychlý pohyb foceného objektu nebo jednoduše nepříliš kvalitní objektiv.

Nemůžeme očekávat zázraky, ale drobné nedokonalosti se zachránit dají. Na ukázce níže jsou zachycené oči modelky, vidíme výřez v měřítku 1 : 1. Její levé oko (tj. na obrázku vpravo) bylo zaostřené velmi dobře, ale bohužel pravé oko už se do hloubky ostrosti nevešlo. Aplikoval jsem doostření s parametry Síla 150 procent, Poloměr 1,5 pixelu a Práh 1 a přitom jsem Výběrovým štětcem vytvořil masku, aby se zaostřilo jen jedno oko. Výsledek není tak dokonalý jako původně ostré oko, ale je dostatečný pro většinu použití.

Kreativní doostření

Jakmile se dořeší chyby při focení, nastává kreativní proces. Můžeme upravovat barvy, mazat nebo překreslovat nezajímavé části obrázku a opět doostřovat. Není to nutnost, ale v tomto kroku můžeme doostřit místa, která mají diváka zaujmout.

U modelek můžete kreativně záměrně doostřit oči, pusu nebo vlasy, u krajinek můžete zase výrazně zaostřit celou fotografii.

Pro obrázek níže jsem zvolil menší sílu efektu (30 procent) a mnohem větší poloměr – 50 pixelů. Zejména poloměr je velmi závislý na velikosti obrázku. Zde byla velikost obrázku pouhých 467×700 pixelů, ale u původní fotografie s desetinásobnými rozměry může být poloměr velmi vysoký (Zoner Photo Studio umožňuje až 200 pixelů).

Kreativní doostření se zvlášť u krajin používá tak často, že je v Zoner Photo Studiu v modulu Vyvolat zkratka, jak jej vyvolat. Jedná se o posuvník Zřetelnost (známý i pod anglickým termínem Clarity), který přímo aplikuje doostření s určitými předefinovanými parametry, konkrétně je to Poloměr 20 a Práh 0. Síla se určí podle posuvníku, i když ten je v jiných jednotkách než Síla u Maskování neostrosti, takže číselně neodpovídá (což je ale jedno). Nicméně to znamená, že pokud nám toto doostření vyhovuje, je proveditelné velmi rychle, aniž bychom museli vyvolávat speciální funkce.

Výstupní doostření

Poté, co jste svůj výtvor doladili k dokonalosti, je čas obrázek publikovat na webu nebo vytisknout. Tady se skrývá nenápadný problém, který na poslední chvíli může kvalitu vašeho díla zbytečně zhoršit.

Při editaci typicky pracujeme s obrázkem v maximální velikosti, která dnes bývá klidně 20 megapixelů. Pokud obrázek sdílíte na webu (přiznejme si, že to je nejčastější varianta), i celkem velké Full HD rozlišení má jen 2 megapixely; čím dál populárnější UltraHD/4K jich má asi 8. Musíme tedy upravený obrázek zmenšit.

Jenže při zmenšení dochází ke ztrátě ostrosti, proto je zde nutné použít opět doostření. Stačí málo a obrázek prokoukne.

Pokud vidíte na webu fotku profesionálního fotografa v rozlišení 800×600 pixelů, která je úžasně ostrá, není to kvůli skvělému objektivu, ale hlavně proto, že dotyčný si je dobře vědom nutnosti před publikací použít doostření.

Výstupní doostření zcela závisí na velikosti a použití finálního obrázku, proto obvykle ani nemusíte publikovanou verzi souboru uchovávat a při příští publikaci si ji znovu vytvoříte zmenšením na požadované rozměry a doostřením.

Doostření se při zmenšení používá prakticky vždy, takže v Zoner Photo Studiu máme přímo mezi parametry funkce Změnit rozměry (v menu Upravit) možnost nastavit dodatečné doostření. Chybí zde sice podrobné nastavení (síla, poloměr, práh), ale pokud nám výsledek stačí, nemusíme poté speciálně vyvolávat funkci pro doostření. Případně můžete použít Hromadný filtr (Ctrl+Q), kde si nastavíte potřebné parametry.

Všeho s mírou

U doostření musíte dávat pozor, aby ho nebylo moc a nezačaly se objevovat viditelné problémy. Ale dokud efekt nepřeženeme, je to velmi vítaný pomocník, který zvýší kvalitu fotek.

Máte i vy ve svém fotoarchivu neostré fotografie? Stáhněte si Zoner Photo Studio na 7 dní zdarma a doostřete je.