Topiho tipy: Pěnivé potěšení

Přestože spotřeba piva klesá, pořád zůstává „tekutý chléb“ v hospodách a nálevnách jedním z nejlevnějších nápojů. Když se k tomu připočte často hezky udělaný interiér hospod, zejména těch, v jejichž nitru se ukrývá malý pivovárek, tak není co řešit. Focení je v tomto případě radost. Nic vám neuteče a využít můžete kterýkoli ze svých objektivů. Od „širokáče“ po makro.

Pivo je díky své barvě a dvoufázové – pěnovo-tekuté – konzistenci fotograficky dobře uchopitelný nápoj. Navíc není pivo jako pivo, a byť se na fotce nedá zachytit chuť, tak rozdíly v barvě ano.

Jenže dobře vyfotit pivo chce jistou zkušenost. A nemyslíme tím nyní zkušenost pivaře. Chystáte-li se fotit pivo v půllitru, nechte si natočit rovnou dvě. Bude stačit jedno velké na focení a jedno malé na dolévání. Pivní pěna totiž nepříjemně rychle klesá a kazí výsledný fotografický efekt. Zároveň se vyskytuje problém běžný u fotografování skla – odlesky na sklenicích. Pomůže pauzovací papír formátu A4 držený mezi přímým zdrojem světla a sklenicí a hned je snímek výrazně lepší.

Kácovský Žejdlík, Nikon D300s, AF Nikon 28-80 mm F3,5-5,6D, 1/40 s, F4,5, ISO 800, ohnisko 50 mm.

Malé pivovary
Pivovary pořádají exkurze do svých prostor, což často bývávají sterilně vyhlížející ocelové tanky. Nejfotogeničtější jsou mědí opláštěné cylindrické varny, které bývávají součástí restauračních interiérů. Takové uvidíte například u Kozlíků na Kladně, v pivovaru Kocour ve Varnsdorfu, má je také Krkonošský medvěd ve Vrchlabí nebo pivovar Moritz v Olomouci a pochopitelně je naleznete i na dalších místech.

Na první pohled může mávání pauzákem nad pivem vypadat trochu hloupě. Ovšem pokud nejde o klasickou nálevnu, tak jsou místní hosté tolerantní a obsluha taky – tuší, že jde o prezentaci jejich pivovaru, jejich zaměstnavatele, a pokud snímek najde někde uplatnění, tak jde o reklamu zdarma.

Není od věci obsluze říct (zeptat se), jestli můžete udělat pár efektních snímků jejich piva. Potěšíte je a zároveň budou vaše počínání brát jako čistě profesionální, a ne třeba podivínské. Jde spíše o psychologickou než fotografickou fintu, ale aspoň nebudete během focení nervózní proto, že kolem vás prochází číšník s nedůvěřivým pohledem.

Snímek blížící se kvalitou reklamní fotce ale stejně nejlépe uděláte v ateliéru (třeba jen improvizovaném doma v kuchyni). Tam lze mít pod kontrolou kompletně směr a charakter osvětlení či zvolené pozadí.

Kontrola procesu, Nikon D300s, AF Nikon 28-80 mm F3,5-5,6D, AF-S Nikkor 12-24 mm F4 ED-IF DX, 1/30 s, F5, ISO 1000, ohnisko 12 mm.

Kladenský pivovar U Kozlíka, Nikon D300S, Sigma 150 mm F2,8 EX APO DG HSM Macro, 1/200 s, F4, ISO 1000.

Na druhou stranu tam jen těžko zinscenujete místní štamgasty, pohledné servírky nebo roztočené pípy. V hospodě se totiž nabízí mnohem širší spektrum témat, než by se na první pohled zdálo. I poloprázdný půllitr odložený u přetékajícího popelníku má svou fotograficko-výpovědní hodnotu stejně jako detail orosené sklenice s kapkou přetékající pěny. Pokud slušně požádáte, máte šanci na fotky od pípy, z pohledu servírky (nebo na ni) a někdy dokonce i ze zákulisí pivovárku.

Piják, Rohozec, Nikon D300s, Sigma 150 mm F2,8 EX APO DG HSM Macro, 1/320 s, F7,1, ISO 320.

Suroviny, Nikon D300s, AF-S Nikkor 12-24 mm F4 ED-IF DX, 1/50 s, F4, ISO 800, ohnisko 12 mm.

Jediné, na co je při focení dobré dát si skutečný pozor, jsou drobní zlodějíčci. Přece jen při výměně objektivů dáváte jasně najevo, že jich je víc, vedle na lavici ležící stativ ukazuje na celkem slušné vybavení a alkohol v žilách může leckterého nenechavce vyhecovat k činu.

Navíc ve chvíli, kdy sledujete a štelujete „tu správnou, unikátní a jedinečnou“ kompozici s pohledem upřeným do hledáčku, ztrácíte kontrolu nad svými věcmi a ruch v lokále přehluší možný lehký šramot ve vaší bezprostřední blízkosti. Ideální je jít fotit do hospody ve dvou. Jeden fotí a druhý hlídá věci. Možná by se někomu nechtělo věřit, ale už se mi tato spolupráce vyplatila.

 

Poslední aktualizace 5. února 2012

12 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Topi Pigula

Po návratu z vojny se Topi profiloval jako dřevorubec jihočeských státních lesů nebo pomocný kuchař na krkonošské horské boudě. Hnutí Brontosaurus mu do života vneslo téma vzdělávání dospělých. Studenti i učitelé ho proto znají jako pedagogického pracovníka v oblasti ekologické výchovy z Rýchorské boudy, Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory a z Centra volného času Lužánky v Brně. Fotografie z celého světa pořídil v žoldu CK Kudrna, která pořádá cesty světem různé náročnosti a v posledních letech začala realizovat i fotografické expedice pro amatéry.

Číst všechny články.

Komentáře