Topiho fotky: Vážky – elegantní dravci

Vážky jsou z hlediska fotografování báječní tvorové. Elegantní, rychlí a je jich hodně. Kdo je jednou začne blíže sledovat, najednou je vidí leckde. Nejen u rybníků, ale i v lese či vyprahlých horách. Černohorské vápencové skály i mořské pobřeží budiž důkazem. A není těžké k se těmto zástupcům řádu Odonata přiblížit, jen vědět, jak na to.

První vážkám podobné organismy se v historii Země objevily před 325 miliony lety. Není to vzhledem k dnešku určení „na den přesně“, nicméně i tak se jedná o podivuhodně dlouhou historii. Škoda, že už dneska nebrázdí vzduch vážky z rozpětím křídel přes 70 cm, jako tomu bylo v prvohorní minulosti. To by nebylo potřeba k zachycení celku makroobjektivu. „Na Zemi je dnes popsáno téměř 5700 recentních (v současnosti žijících) druhů,“ udává publikace Vážky České republiky. To je dost na to, aby se po nich člověk porozhlédl.

Červená; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 1/1250 s, clona 6,3 ISO 500, ohnisková vzdálenost 105 mm (s crop faktorem 157 mm)

Černá hora nepatří pro Čechy, Moravany či Slezany na rozdíl od vedlejšího Chorvatska mezi TOP dovolenkové destinace. Což je pro turistu, zejména pokud zamíří dál od přímořských letovisek, jen dobře. Vážky se dají vyfotit jak v olivových hájích, tak ve vyschlých pichlavých porostech machií.

Základní finta, jak se přiblížit k vážce na dostřel, je jednoduchá. Jednak se ráda vrací na stejnou větvičku, na níž odpočívala, než byla vyrušena, a za druhé moc nereaguje na „nebezpečí“ blížící se z úrovně země.

V praxi to znamená, když už vám vážka uletí, tak musíte mít trpělivost, připlazit se pomalu k místu, odkud vzlétla a trpělivě počkat. Šance, že se vrátí, je velká. Plazit se možná vypadá trochu nezvykle, nicméně pokud nepůjdete na vážku shora, ale ze stejné výšky jako je ona sama, tak je úspěch takřka zaručen. A pokud jste po pás ve vodě a fotíte motýlice (což jsou živočichové patřící k vážkám, stejně jako šídla či lesklice) třepotající se v příbřežní vegetaci, jste ještě o krok k úspěchu blíž.

Z očí do očí; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 1/200 s, clona 7,1 ISO 640, ohnisková vzdálenost 105 mm (s crop faktorem 157 mm)

Ta situace byla bizarní. V zápalu focení jsem si všiml turisty až ve chvíli, kdy mě překračoval. Nezbylo mu nic jiného, ležel jsem kolmo natažený přes úzkou pěšinu ve vápencových skalách. Z jedné strany velmi pichlavé jalovce, z druhé poměrně neschůdné vápencové balvany. „Dobra dan“, pozdravil jsem zprzněnou srbochorvatštinou v domnění, že pokud je místní, tak mi bude rozumět, pokud ne, snad pochopí pozdrav jako takový. „Grüß Gott“, zaznělo v odpověď. Nebyl místní, ale pochopil.

Na stéble; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 1/320 s, clona 7,1 ISO 400, ohnisková vzdálenost 105 mm (s crop faktorem 157 mm)

Legrační bylo, jak se snažil nakouknout a pochopit, co vlastně fotím. Povalování po zemi bylo díky vedle mě ležícími stativu i namířenému foťáku jasné. Ale v jeho úhlu pohledu se nevyskytovalo nic, co by stálo za tu námahu.

Vážka naše mezinárodní zdravení nezvládla a zmizela kdo ví kde. Nicméně jednu fotku jsem už měl.

Na kameni; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 1/800 s, clona 11 ISO 640, ohnisková vzdálenost 105 mm (s crop faktorem 157 mm)

Zájezd do Černé hory s CK Kudrna

Poslední aktualizace 12. listopadu 2011

21 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.
Jejda! Mrzí nás, že se vám článek nelíbil. Řeknete nám prosím proč?


Autor: Topi Pigula

Po návratu z vojny se Topi profiloval jako dřevorubec jihočeských státních lesů nebo pomocný kuchař na krkonošské horské boudě. Hnutí Brontosaurus mu do života vneslo téma vzdělávání dospělých. Studenti i učitelé ho proto znají jako pedagogického pracovníka v oblasti ekologické výchovy z Rýchorské boudy, Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory a z Centra volného času Lužánky v Brně. Fotografie z celého světa pořídil v žoldu CK Kudrna, která pořádá cesty světem různé náročnosti a v posledních letech začala realizovat i fotografické expedice pro amatéry.

Číst všechny články.

Komentáře