Topiho fotky: U Drákuly na hřbitově

Kdyby rumunská Transylvánie neměla Brama Stokera, byla by to větší tragédie, než kdyby Praha přišla o Franze Kafku. Rozdíl je totiž v tom, že Praha má bez Kafky a kafkovin (trička, hrníčky, klíčenky) i tak co nabídnout, zatímco Sighishoara a hrad Bran by zůstaly bez Bramova Draculy nedůležitými, turisty zřejmě dost opomíjenými místy.

Transylvánie je krajem kopců a památek na německé osídlení, občasných cikánských osad a v lesích pobíhajících vlků. Nicméně v povědomí veřejnosti kraj proslul jako místo pevně spojené s vampyrismem. Pomiňme skutečnost, že vampýr je zhruba 5 cm veliký netopýr živící se navzdory svému jménu hmyzem, pylem a nektarem a ponořme se do útrob románu Dracula.

„Stál jsem přímo před starými širokými dveřmi, pobitými velkými železnými hřeby a zasazenými do dveřního oblouku z mohutných kvádrů, které vystupovaly ze zdi. I v nejasném světle jsem postřehl bohatou výzdobu kamene, pochopitelně již ohlodanou zubem asu i nepřízni počasí.jpg“ Těmito slovy popisuje Bram Stoker údajné drákolovo bydliště – hrad Bran, v němž měl sídlit krvelačný hrabě. Plánujete-li  snímek zlověstné ruiny, můžete být zklamáni. A dokonce ze dvou příčin.

Jednak Vlad Tepeš (1431–1471), jenž měl být živoucí předlohou románového hraběte, nikdy hrad Bran nenavštívil. A za druhé hrad není ruinou, ale z turistických důvodů pečlivě udržovanou památkou. Je ikonou širokého kraje a jako každá správná ikona vydělává. Z hlediska fotografického hrad vyzní nejlépe coby celek zarámovaný v zeleni okolního smíšeného lesa.

Bran; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 1/320 s, clona 14 ISO 640, ohnisková vzdálenost 1250 mm (s crop faktorem 225 mm)

Zní to možná jako poněkud divné doporučení, ale pokud budete v Sighishoaře, což je rodné město Vlada Tepeše, jedním okem mrkněte na jeho rodný dům, neboť to je taková malá turistická povinnost a následně vyšlapejte 175 schodů Schodiště studentů na místní hřbitov.

Je tam klid a o historii se z náhrobků člověk dočte více než z propagačních letáků cestovních agentur. Vzhledem k německé kolonizaci asi nikoho nezaskočí typicky německá příjmení jako Zimmerman či Kohler. Na focení tam vládne klid, k dispozici se nabízejí zákoutí porostlá břečťanem a v detailu najdete i nějakou hmyzí mrtvolku.

Utopenec; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 1/20 s, clona 7,1 ISO 1250, ohnisková vzdálenost 150 mm (s crop faktorem 228 mm), kompenzace expozice -1

Zatímco dole ve městě se prodejci snaží turistům nabídnout kýčovité obrázky, plastové „krvavé“ zuby, trička s nápisem Dracula Country, stačí zůstat nad věcí a dají se udělat snímky zcela jiného města.

I tady totiž žijí a umírají obyčejní lidé, funguje pravoslavný kostel a místní diskutují v jiných hospůdkách než turisté. Prostě nesmíte zmáčknou spoušť na „první signální“. Prvoplánovitosti je totiž Sighishoara plná.

Na hřbitově; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 1/100 s, clona 5 ISO 500, ohnisková vzdálenost 12 mm (s crop faktorem 18 mm)

Zájezdy do Rumunska s CK Kudrna

Poslední aktualizace 10. září 2011

21 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Topi Pigula

Po návratu z vojny se Topi profiloval jako dřevorubec jihočeských státních lesů nebo pomocný kuchař na krkonošské horské boudě. Hnutí Brontosaurus mu do života vneslo téma vzdělávání dospělých. Studenti i učitelé ho proto znají jako pedagogického pracovníka v oblasti ekologické výchovy z Rýchorské boudy, Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory a z Centra volného času Lužánky v Brně. Fotografie z celého světa pořídil v žoldu CK Kudrna, která pořádá cesty světem různé náročnosti a v posledních letech začala realizovat i fotografické expedice pro amatéry.

Číst všechny články.

Komentáře