Topiho fotky: Turecké popelení

Není cílem dehonestovat obyvatele turecké Kapadokie tvrzením, že se popelí. To dělají domestikovaní kuři. Nicméně bydlení v popelu k takovéto mediální zkratce svádí. Skutečnost je však taková, že popel se proměnil ve velmi měkký kámen, a tak se nebydlí v popelu, ale v unikátních systémech lidmi vykutaných jeskyní.

Bydlení v jeskyních je dlouhé jako lidstvo samo. Stačí vzpomenout na některé z kreseb českého popularizátora prehistorie Zdeňka Buriana nebo Lovce mamutů či Osadu Havranů Eduarda Štorcha. Kopčem a Mamutík… už si vzpomínáte? Jeskyně se staly únikovým obydlím ve středověku, během křižáckých válek i během obou válek světových. Ale pořád šlo o klasické, možná někdy jen mírně rozšířené přirozené jeskyně, které musí být dle definice víc hlubší než delší. V opačném případě jde totiž o převis.

4+1 se záchodem na dvorku; autor: Dalibor Mahel; Fotofakta: čas 1/400 s, clona 10 ISO 200, ohnisková vzdálenost 42 mm (s crop faktorem 63 mm)

Téměř uprostřed Turecka, na území starověké Anatolie, se vypíná osamělá, čtyři tisíce metrů vysoká a vyhaslá sopka Erdžijas. Její zasněžený vrcholek se ostře rýsuje na bleděmodrém nebi bizarní pohádkové krajiny. Dávno v pravěku chrlil vulkán velice často lávu a popel a zaplavoval jimi okolní krajinu. „Sopečný tuf vytvářel mocná souvrství a tlakem nadložních vrstev se proměnil takřka v horninu. Ve snadno opracovatelný kámen. Vítr a déšť časem rozrušily sopečné usazeniny a vytvořily z nich pahorky, sloupy, kužele, pyramidy… a lidé, kteří před několika tisíciletími krajinu středního Turecka osídlili, rychle pochopili, že je mnohem pohodlnější vysekat si obydlí v tufové věži než stavět klasický dům,“ osvětluje Dalibor Mahel, znalec místního terénu, důvody pro hustou a nesmírně fotogenickou „skalní zástavbu“.

Skalní panelák; autor: Dalibor Mahel; Fotofakta: čas 1/320 s, clona 9 ISO 200, ohnisková vzdálenost 31 mm (s crop faktorem 46 mm)

Chlapík s běloušem jako by chtěl podtrhnout jméno země, neboť název Kapadokie pochází z perského Katpatuka, což znamená země krásných koní. Místní znají jejich cenu, ale zároveň jsou tyto symboly bohatství prostou součástí každodenního života. Táhnou povozy, pomáhají na poli. Krajina poblíž Göreme připomíná mix fantaskního malířství, jakého byl schopen Salvátor Dalí a zemi obřích termitišť.

Nikdo však přesně neví, kolik se tady nachází umělých jeskyní a dutin, domů i kostelů. Nezbývá než se osobně do Kapadokie podívat. Konkrétní číslo se ale ani tak nedozvíte.

Země krásných koní; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 1/320 s, clona 10 ISO 200, ohnisková vzdálenost 55 mm (s crop faktorem 82 mm)

Zájezd do Turecka s CK Kudrna

Poslední aktualizace 5. listopadu 2011

42 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Topi Pigula

Po návratu z vojny se Topi profiloval jako dřevorubec jihočeských státních lesů nebo pomocný kuchař na krkonošské horské boudě. Hnutí Brontosaurus mu do života vneslo téma vzdělávání dospělých. Studenti i učitelé ho proto znají jako pedagogického pracovníka v oblasti ekologické výchovy z Rýchorské boudy, Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory a z Centra volného času Lužánky v Brně.
Fotografie z celého světa pořídil v žoldu CK Kudrna, která pořádá cesty světem různé náročnosti a v posledních letech začala realizovat i fotografické expedice pro amatéry.

Číst všechny články.

Komentáře