Topiho fotky: Sarajevský anděl

Každé město má své skryté tajemství. Většinou se schovává v historii a osudech obyvatel. U hlavního města Bosny a Hercegoviny je téma skrývající neradostné osudy jasné válka. A zachytit ve fotce válku v dobách mírových není zase až tak jednoduché. Vypomohla symbolika.

Proč mi, nevěřícími ďaurovi, připomínají roztažená křídla holuba vzlétajícího anděla? Na anděly není na rozdíl od holubů nikdo alergický. Možná to zní divně, ale i islám ve své věrouce s anděly počítá. Andělé neroznášejí čmelíky a nekálí na sochy. Jakmile jsem fotku viděl, věděl jsem, že bude pojmenována Sarajevský anděl. Ovšem s oním božským sluhou a pošťákem zvěstujícím dobré zprávy to nemá nic společného. Snímek vznikl ve staré části Sarajeva, města, které proslulo s délkou trvání 1429 dní (od noci na 5. dubna 1992 do 29. února 1996) coby nejdelší obléhání v dějinách moderního válečnictví.

V dnešním hlavním městě Bosny a Hercegoviny se pořád najdou nejrůznější symboly války. Rozstřílená a zatím pořád neopravená budova knihovny má větší výpovědní hodnotu než poněkud bizarní skleněný pomník padlým sarajevským dětem. Díry po kulkách ve zdech knihovny jsou naopak výmluvné až moc.

Sarajevský anděl; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 1/250, clona 3, ISO 640, ohnisková vzdálenost 12 mm (s crop faktorem 18 mm)

Ovšem snad ještě nápadnější je pokus stánkařů ve starém městě válku zpeněžit. Milovníci militárií zřejmě koupí prostřelenou přilbu či potrhanou maskovací celku, nicméně nad propiskami vytepanými z vystřílených nábojnic asi ohrnou nos. Ty naopak berou útokem turisté, kteří znají válku už jen z doslechu a filmového zpracování.

„Naši odjeli ze Sarajeva hned na začátku kofliktu, takže mě hrůzy obléhání minuly. Kdo ví, zdali bych si něco pamatovala, byla jsem přece jen malá,“ říká průvodkyně Adriana, které může být okolo pětadvaceti.

Propisky z nábojnic; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 0,8 s clona 11, ISO 640, ohnisková vzdálenost 150 mm (s crop faktorem 225 mm)

Skleněná skulptura „dětského“ válečného památníku by klidně mohla být upomínkou na zavedení sarajevské tramvajové dopravy. Tvary skleněného objektu jsou natolik nekonkrétní, že se dají prohlásit v podstatě za cokoliv. Klasická ukázka moderního umění, hezká na pohled. Nicméně rozstřílený dětský houpací kůň, i kdyby byl ze skla, bude malé oběti evokovat mnohem lépe. Pomník neurazí, ale nenadchne. Možná proto by mohl aspirovat na některou z uměleckých cen. Našince ale může potěšit, že kolem jezdí české tramvaje typu T3.

Sarajevo památník dětským válečným obětem; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 0,4 s clona 7,1, ISO 640, ohnisková vzdálenost 12 mm (s crop faktorem 18 mm)

Poslední aktualizace 4. června 2011

32 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Topi Pigula

Po návratu z vojny se Topi profiloval jako dřevorubec jihočeských státních lesů nebo pomocný kuchař na krkonošské horské boudě. Hnutí Brontosaurus mu do života vneslo téma vzdělávání dospělých. Studenti i učitelé ho proto znají jako pedagogického pracovníka v oblasti ekologické výchovy z Rýchorské boudy, Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory a z Centra volného času Lužánky v Brně. Fotografie z celého světa pořídil v žoldu CK Kudrna, která pořádá cesty světem různé náročnosti a v posledních letech začala realizovat i fotografické expedice pro amatéry.

Číst všechny články.

Komentáře