Topiho fotky: Samské pískoviště

I chlap cestující na vlastní pěst a tvářící se jako tvrďák si čas od času rád dopřeje trochu romantiky. V mém případě to měl být západ slunce nad pouští, jejíž část se jmenuje Sam, a chtěl jsem tam být sám. Jenže zdejší médii i reklamami propagovaný pouštní resort je spíš špatně zorganizovaný cirkus než romantické místo vyzývající k sondám do vlastní duše. Přesto se snímek „západu slunce nad pouští“ nakonec povedl.

Město Jaisalmer v západoindickém státu Rajastán má na poušti postavenou živnost. Tedy ne celé, ale stovky lidí z něj určitě. Hotelovými nadhaněči počínaje a prodavači koly, vodiči velbloudů a nejrůznějších „organizátorů romantických vyjížděk“ konče. Alespoň trochu soudnému turistovi musí být jasné, že tady o romantiku nezavadí, protože každodenně směrem k poušti vyrážejí desítky aut a plně naložených klimatizovaných autobusů.

Dokonce to v první chvíli vypadalo, že jinak než organizovaně, tedy draze a ve skupině, se k poušti nedá přiblížit. Jako blesk z čistého nebe jsem dostal tip na pronájem motorky. Zaujalo mě to už proto, že z řízením jakéhokoliv motocyklu nemám prakticky žádné zkušenosti a pozůstatkem britského impéria v Indii je jízda vlevo. Větší výzvu jsem už nepotřeboval.

Radost z projížďky; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 1/1250 s, clona 8, ISO 640, ohnisková vzdálenost 150 mm (s crop faktorem 225 mm)

Překonat vzdálenost 40 kilometrů byla záležitostí vysloveně radostnou. Fotobrašna sevřená koleny sice jízdu moc neusnadňovala, stativ zůstal na hotelu, ale jízda a vítr ve vlasech měl přídech adrenalinu. Jakmile se kolem začal objevovat vlnky pomalu rostoucích dun, bylo jasno, že je vyhráno. Ovšem policejní hlídka srazila mé nadšení, protože pas bylo nutno nechat jako zástavu za motocykl a v mém řidičáku, byť to zní divně, motorka zapsaná není. Chtěli jen 20 rupií za vstup do pouště, tedy místa výsostně turistického resortu.

Pes a písek; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 1/1600 s, clona 5,6, ISO 640, ohnisková vzdálenost 150 mm (s crop faktorem 225 mm)

„Nechceš colu? Ne? A vodu? Taky ne?“ Ulička hrůzy, která následovala okamžitě po vjezdu za zvednutou závoru, mě doháněla k zuřivosti. Prodavači se stavěli do cesty riskujíce vlastní zdraví, i když jsem všechny zuřivě odmítal. „Ne, ne a ne!!!“ Já chtěl klid a oni si mysleli, že mám speciální nároky. „Co holky? Zařídím. Tanečnice. Móóóc pěkné,“ snažil se zlomit mou zarputilost jeden z nich. Kdyby byly tak vyvinuté, jak ukazoval, musely by mít pod tričkem nacpané dva středně vzrostlé melouny. Nechtít nic znamenalo hrubý společenský prohřešek. Ale stačilo popojet o pár stovek metrů dál a byl klid. Tedy ne v decibelovém slova smyslu, obchodní halas nelibozvučně doléhal, ale přece jen bylo možné lehnout na dunu a v klidu počkat, až se sluníčko skloní k obzoru.

Západ slunce; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 1/6400 s, clona 6,3, ISO 200, ohnisková vzdálenost 150 mm (s crop faktorem 225 mm)

Zájezd do Indie s CK Kudrna

Poslední aktualizace 3. prosince 2011

21 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Topi Pigula

Po návratu z vojny se Topi profiloval jako dřevorubec jihočeských státních lesů nebo pomocný kuchař na krkonošské horské boudě. Hnutí Brontosaurus mu do života vneslo téma vzdělávání dospělých. Studenti i učitelé ho proto znají jako pedagogického pracovníka v oblasti ekologické výchovy z Rýchorské boudy, Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory a z Centra volného času Lužánky v Brně. Fotografie z celého světa pořídil v žoldu CK Kudrna, která pořádá cesty světem různé náročnosti a v posledních letech začala realizovat i fotografické expedice pro amatéry.

Číst všechny články.

Komentáře