Topiho fotky: Londýnské ponocování

Léta jsem toužil vidět proslavené britské přírodovědné muzeum. Z filmů znám jeho vstupní halu ve viktoriánském stylu, které vévodí kostra dinosaura rodu Diplodocus. Návštěva města nad Temží nakonec obnášela celonoční procházku městem a zjištění, že Londýn je skutečně jednou z nejdražších světových metropolí. Na nocleh jsem prostě neměl. Ale díky tomu vznikly zajímavé noční i brzce ranní londýnské fotky včetně východu slunce nad Tower Bridge.

Pokud návštěvník Londýna přijede do Velké Británie autobusem, tak Victoria station je prvním místem, které na vlastní podrážky otestuje. Logika velí, že vzhledem k množství přijíždějících i odjíždějících lidí tu někde okolo bude levné ubytování. Alespoň jinde ve světě, od Mexika po Delhi, tomu tak je.

„Levný nocleh tady stojí okolo 60 liber,“ informuje mě mladá černoška sedící v kukani s nápisem informace. Snažil jsem se ji přesvědčit, že hledám nejlevnější hostel, kde je jenom postel. Hledala a hledala, až snížila cenu na 57 liber, což je přepočteno na koruny přes patnáct stovek.

„Musím to zkusit někde mimo centrum. Vždyť v Praze okolo hlavního nádraží to taky není žádná láce,“ zauvažoval jsem a vyrazil do města. Na nocleh jsem měl vyhrazeno 25 liber, což je částka, kterou se mi ani zdaleka nepovedlo dojednat. A přitom na webu se prý dá najít nocleh i „pouhých“ 12 liber. Se západem sluníčka nastala chvíle, kdy bylo nutno vzít rozum do hrsti a začít improvizvat. Výsledkem úvahy bylo zakoupení dlouhodobého lístku na metro a plán část noci jezdit metrem, zbytek prochodit, profotit a nenechat se okrást.

Tower bridge; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 1/500, clona 3,2, ISO 800, ohnisková vzdálenost 150 mm (s crop faktorem 225 mm)

Londýnské nábřeží září moderní architekturou s vyhlídkou na historický most a cena piva je znatelně vyšší než v pubu u nádraží. Večer se vylidňuje, protože kdo by co v noci dělal u zavřených kanceláří a knihovny?

„Nábřeží pro život.jpg“ Tak nějak zněl slogan, se kterým jsem se potkal nedaleko jedné z londýnských ikon – „věžového mostu“ přes Temži. Nejsem si vůbec jistý, zdali to nebyla chytře skrytá ironie. Po povodních v roce 2002 se začalo pod podobnými hesly s radikální přeměnou pražského Karlína. Z dělnické čtvrti, kde to večer v hospodách žilo, se oblast místy vylíhla do podoby manažerského centra, odkud lidé navečer mizí z práce domů. Jedním z následků bylo zdražení všeho, co hospůdky nabízely.

Moderna na nábřeží; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 10 s, clona 14, ISO 400, ohnisková vzdálenost 18 mm (s crop faktorem 27 mm), kompenzace expozice -2/3

Celonoční procházka i projížďka Londýnem mi připadá bezpečná. Byť s foťákem, který patří už od pohledu k těm dražším, nemám ani v nejmenším pocit, že by mě někdo ze tmy ohrožoval. Je třeba se smířit s tím, že město je nesmírně kosmopolitní a černochů je v něm výrazně víc než v Praze či Berlíně.

S východem sluníčka se přibliž hlavní cíl „londýnské mise“. A přišlo zklamání. Diplodocus v hlavní hale přírodovědného muzea  nevypadal tak monumentálně jako v některých filmech. Možná to bylo nevyspáním, možná že očekávání byla skutečně příliš velká. Zjistit se to dá jediným způsobem. Jet tam ještě jednou.

Poslední aktualizace 18. června 2011

12 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Topi Pigula

Po návratu z vojny se Topi profiloval jako dřevorubec jihočeských státních lesů nebo pomocný kuchař na krkonošské horské boudě. Hnutí Brontosaurus mu do života vneslo téma vzdělávání dospělých. Studenti i učitelé ho proto znají jako pedagogického pracovníka v oblasti ekologické výchovy z Rýchorské boudy, Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory a z Centra volného času Lužánky v Brně. Fotografie z celého světa pořídil v žoldu CK Kudrna, která pořádá cesty světem různé náročnosti a v posledních letech začala realizovat i fotografické expedice pro amatéry.

Číst všechny články.

Komentáře