Topiho fotky: Klášterní putování

O tom, že přijela pouť, mluví český film z roku 1973 i hitovka Karla Gota. Nicméně pořád je ještě ve slově „pouť“ slyšet něco o putování a nikoliv o kolotočích a cukrové vatě. Rok 2010 byl ve  Španělsku rokem velké pouti, neboť svátek svatého Jakuba vyšel na neděli. V ten den se sice neotevírají jeskyně, nicméně katedrála v Santiagu de Compostela otevře zazděné dveře. Kdo jimi projde, tomu se dostane odpuštění. Význam to má zejména pro poutníky, kteří v Santiagu končí svou cestu dlouhou stovky kilometrů.

Můj vztah vůči náboženským poutím je ambivaletní, tedy dvojjaký. Na jednu stranu uznávám, že vydat se na cestu, vyčistit si hlavu a udělat pořádek v duši je užitečné a každý by to měl čas od času absolvovat. Ale nemusíte věřit na zázraky, které by cestu „ospravedlňovaly“. Svatojakubská pouť, končící v Santiagu de Compostela, vede přes horskou vesnici O´Cebreiro, jež měla být ve 14. století svědkem nevídané události. Během bohoslužby se víno proměnilo v krev.

Představa poněkud morbidní, zvlášť když se tato fyziky zatím nevysvětlená transmutace hmoty udála ve 14. století. Kalich, jež se stal ceněnou relikvií, se dostal nejen do obecního znaku, ale „dotáhl“ to až na symbol celého regionu.

Svatojakubská pouť má jméno i tradici, takže se stala atraktivní nejen pro křesťany, ale i hledače zážitků z celého světa. Kdopak z asijských poutníků tuší, že jdou k mrtvole svatého Jakuba, jehož nechal popravit Herod Agrippa I.

Celá pouť je v minulosti velmi chytře vymyšlený propagační tah španělského krále, jež pochopil „turistický“ a tedy i finanční potenciál v případě úspěchu. Ale tak fenomenální úspěch asi nepředpokládal ani jeden z jeho plánovačů.

Asijští poutníci; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 1/1600 s, clona 8, ISO 400, ohnisková vzdálenost 12 mm (s crop faktorem 18 mm)

Jdeš tak slepě za svým mečem, že zapomínáš na něco důležitějšího: je třeba dávat pozor na samu cestu. Tak usilovně myslíš na Santiago – které odsud nemůžeš vidět – že sis nevšiml, jak některými místy procházíme čtyřikrát nebo pětkrát, jenže z různých stran…,“ popisuje Paulo Coelho své putování po svatojakubské cestě v jednom ze svých románů. Když poutník dojde až na konečnou, do katedrály, a má opravdu štěstí, uvidí „v provozu“ na provazu se houpající obrovskou stříbrnou kadidelnici.

Dnes už jde jen o rituál, ale v době, kdy prostory sloužily jako noclehárna poutníků, šlo o docela důležité zařízení. Jen si představte, že jste v místě, kde spí desítky či stovky zpocených těl, a v době, kdy se na hygienu zdaleka nehledělo tak jako dnes. Velká nádoba s doutnajícím kadidlem vykuřovala prostor a radikálním způsobem měnila poměr vůní a pachů směrem k těm příjemnějším.

Maxi kadidelnice; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 1/320 s, clona 2,8, ISO 2500, ohnisková vzdálenost 150 mm (s crop faktorem 225 mm), kompenzace expozice + 1/3

Nejen loni, tedy ve svatý rok, ale kdykoli jindy se do Santiaga de Compostela valí tu pramínek, tam řeka poutníků. Ťukají holemi, na nohou někdy prozaické „vietnamky“ či sandály, jindy goratexové boty v hodnotě tisíců korun. Poutnici ozdobení „svatojánskou mušlí“ (o té někdy jindy) bývají vyrovnaní, unavení spokojení. Ovšem čas od času přijede taxík nebo mikrobus, z jehož útrob se vyvalí turisté.

Ze zavazadlového prostoru vytáhnou hole a udělají několikakilometrový okruh, aby se mohli pochlubit účastní na pouti. Zní to bizarně, nicméně nic to není proti praxi staré několik století, kdy cestu pěšky absolvoval člověk v žoldu svého panovníka a certifikát o absolvování nechal napsat na jméno svého mecenáše. Dost možná že tato praxe funguje dodnes. Jsou věci, které se nemění.

Poutníci; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 1/200 s, clona 14 ISO 500, ohnisková vzdálenost 150 mm (s crop faktorem 225 mm)

Zájezdy CK Kudrna do Španělska

Poslední aktualizace 6. srpna 2011

32 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Topi Pigula

Po návratu z vojny se Topi profiloval jako dřevorubec jihočeských státních lesů nebo pomocný kuchař na krkonošské horské boudě. Hnutí Brontosaurus mu do života vneslo téma vzdělávání dospělých. Studenti i učitelé ho proto znají jako pedagogického pracovníka v oblasti ekologické výchovy z Rýchorské boudy, Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory a z Centra volného času Lužánky v Brně. Fotografie z celého světa pořídil v žoldu CK Kudrna, která pořádá cesty světem různé náročnosti a v posledních letech začala realizovat i fotografické expedice pro amatéry.

Číst všechny články.

Komentáře