Topiho fotky: Hádka u cenot

Pohledů na mexické cenoty je mnoho. To, co je pro jednoho hrůzyplné místo, kde se prováděly kruté lidské oběti, je pro druhého vynikající potápěčská lokalita. Chtěl jsem vidět bájné mayské jeskyně plné vody, jež byly v minulosti používané k napájení celých sídel. A taky byly mokrým hrobem obětovaných lidí i zvířat, mezi jejichž kosterními pozůstatky se dnes prohánějí endemické ryby středoamerického Yucatanu.

Nejsem člověk, který by věřil pověrám, a když mi řeknou, že na hradě straší, tak se rovnou zeptám, zdali by mi strašidlo nedalo vizitku a nezapózovalo před historickým brněním. Jako laický milovník přírodních věd vidím v mexických cenotech geomorfologický prvek, jehož prapříčina vzniku leží v dopadu meteoritu před 65 miliony let. Ano, byl to ten, jenž měl „vyhubit“ dinosaury.

Takřka 100procentní vzdušná vlhkost, příšeří, krásně teplá voda, jeskynní prostor a od stropu visící propletence krápníků a kořenů mohutných stromů, to vše v součtu působí na lidskou psychiku a dává návštěvníkovi podivně stísněný pocit. Není divu, že Mayové považovali tyto podzemní prostory za brány do podsvětí a místa svých smrtících rituálů. Některé z cenot jsou spíše otevřené jeskyně s relativním dostatkem světla, což je z fotografického hlediska praktické, do jiných je nutno sejít po žebřících do podzemí a pak logicky nastává problém se světlem.

Cenota; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 1/8 s, clona 9, ISO 500, ohnisková vzdálenost 12 mm (s proc faktorem 18 mm), kompenzace expozice -2 1/3

Mexičané žijící na Yucatanu jsou si atraktivity cenotů vědomi. Ti, kdož je mají na vlastním pozemku, tak neváhají vybírat poplatek za prohlédnutí. Jinde, jako u vesničky Cuzama v lokalitě Tres cenotes, se z vás pokusí vyrazit pár stovek jinak. „Pěšky nemůžete, musíte si pronajmout koníka,“ trval na svém kočí, který „šoféroval“ svou herku táhnoucí vozík po úzkokolejce původně sloužící k dopravě dělníků a agave k výrobě sisalu.

Farma zkrachovala, ale někoho napadlo využít kolejí a turistického potenciálu zdejšího podzemí. Nesnáším, když mi někdo nutí předražené služby, zvlášť když je nepotřebuju. „Jak to, že nemůžu jít pěšky? Je na to nějaký zákon?“ Původně jsme je s kamarádem jen chtěli zeptat na cestu, ale najednou hrozilo uvíznutí v systému zdejšího turistického byznysu. Doprava by stála v přepočtu na koruny zhruba tři stovky, což mi na místní poměry přišlo nehorázně hodně. Zatímco chlapík se nechtěl pustit vidiny výdělku, mě rozpalovaly jeho argumenty doruda.

„Jak to, že nevím, kudy mám jít? Půjdu po kolejích, nikam jinam než k cenotům nevedou? Nesmím? Proč nesmím?“
Nakonec jsme se opravdu po kolejích vydali. Během pětikilometrové trasy jsme obdivovali zbytky plantáží, malé leguány i hubené koníky táhnoucí vozíky s vypasenými turisty. Zážitek byl bezesporu větší než jízda na „koňské drezíně“. Na plavání v cenotech nakonec taky došlo. Je to zvláštní. Byť na duchy nevěřím a pobyt v jeskyních mi nevadí, osamocené plavání ve zšeřelém cenotu ve mně vyvolávalo zvláštní pocit tísně. Snad ještě nikdy jsem nezažil místo s tak silným geniem loci.

Cuzama koňka; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 1/180 s, clona 6,3, ISO 400, ohnisková vzdálenost 150 mm (s crop faktorem 225 mm)

Zájezdy CK Kudrna do Střední a Jižní Ameriky

Poslední aktualizace 25. června 2011

32 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Topi Pigula

Po návratu z vojny se Topi profiloval jako dřevorubec jihočeských státních lesů nebo pomocný kuchař na krkonošské horské boudě. Hnutí Brontosaurus mu do života vneslo téma vzdělávání dospělých. Studenti i učitelé ho proto znají jako pedagogického pracovníka v oblasti ekologické výchovy z Rýchorské boudy, Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory a z Centra volného času Lužánky v Brně. Fotografie z celého světa pořídil v žoldu CK Kudrna, která pořádá cesty světem různé náročnosti a v posledních letech začala realizovat i fotografické expedice pro amatéry.

Číst všechny články.

Komentáře