Topiho fotky: Gurmánská Belgie

Pivo, hranolky a ústřice. Na první pohled tři naprosto neslučitelné pochutiny. Ačkoli naši domovinu rádi považujeme za zemi pivu zaslíbenou, na Belgii nemáme. Ani nejde tak o množství vypitých hektolitrů jako spíše o pestrost. A co se týče „moderních“ stesků na to, že sníme cokoliv, hlavně když je to ve slevě, tak opět bychom si mohli vzít příklad z Belgičanů. Jejich tlak na výrobce je takový, že šmejd prostě nemá moc šancí.

Když mě Vera Verchooren, akční dáma v důchodovém věku, pozvala na ústřice, ani na chvíli mi nepřišly na mysl jejich údajně afrodiziakální účinky. Nepodezříval jsem jí z ničeho jiného než z touhy představit mi Belgii skrze chuťové pohárky. Proslavení mlži byli přesně takoví, jaké jsem je čekal. Slizcí a nechutní. Zato hranolky mě překvapily více než příjemně. Zvyklý na moučnou chuť českých předsmažených polotovarů mě kvalita těch belgických zaskočila. Není divu. Belgičané rádi tvrdí, že to byli právě oni, kdo stojí za tajemstvím receptu smažených, na „hranolky“ nakrájených bramborových hlíz.

Argumentují belgickým novinářem Jo Gérardem, který ve svém článku pronesl následující myšlenku: „Obyvatelé lovící ryby řeky Meuse smažili malé úlovky vcelku. Když v zimě voda zamrzla a rybaření se stalo nebezpečným, získalo na popularitě zejména mezi chudinou smažení nasekaných malých brambor zhruba o velikosti malých rybek. To byl základ dnešního fritování.jpg“

Ovšem historik Pierre Leclercq to vyvrací logickým argumentem. „Je naprosto nemyslitelné, aby chudý rolník mohl věnovat velké množství tuku k „vaření“ brambor.jpg“

Ať už je pravda na straně Belgičanů nebo Francouzů, kteří si taky dělají nárok na prvenství, jejich hranolky se s našimi nedají srovnat.

Hranolky; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 1/100s, clona 4,5 ISO 500, ohnisková vzdálenost 150 mm (s crop faktorem 225 mm)

Pivo s názvem Delirium Tremens by asi v našich končinách moc šancí na úspěch nemělo. Asi stejné, jako kdyby se jmenovalo „třesoucí se šílenství“, což je volný překlad tohoto latinského názvu. Nicméně v Belgickém království to prošlo a pivo s podivným názvem začalo roku 1989 dobývat trh a hrdla konzumentů. Já jsem místo Deliria dal na doporučení Rudy Van der Weena a ochutnal Augustijna.

„Tohle pivo vám Čechům sedí,“ tvrdil zkušeně a nutno říct, měl pravdu. Augustijn i Půlměsíc chutnají jako pivo. Na rozdíl od různých dámských piv, včetně takových bizarností, jako je pivo čokoládové, kávové či čajové.

Pivovar De Halve Maan; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 1/60 s, clona 4,5 ISO 500, ohnisková vzdálenost 28 mm (s crop faktorem 42 mm), kompenzace expozice -1 1/3

Bylo to zvláštní focení. Ze schodiště v jazzovém klubu, klasické hospodě, kde se v zakouřeném prostoru probíraly výsledky hokejových i fotbalových zápasů a nakonec se „vystajlovaném“ antverpském baru. Nikde nebyl problém, stačilo se zeptat. Odnikud nepřišla zamítavá odpověď. Asi to bude jinou pivní kulturou.

Antverpy bar; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 1/125 s, clona 5,6 ISO 800, ohnisková vzdálenost 12 mm (s crop faktorem 18 mm) <em>kompenzace expozice +1 1/3

Zájezdy do světa s CK Kudrna

Poslední aktualizace 22. října 2011

11 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.
Jejda! Mrzí nás, že se vám článek nelíbil. Řeknete nám prosím proč?


Autor: Topi Pigula

Po návratu z vojny se Topi profiloval jako dřevorubec jihočeských státních lesů nebo pomocný kuchař na krkonošské horské boudě. Hnutí Brontosaurus mu do života vneslo téma vzdělávání dospělých. Studenti i učitelé ho proto znají jako pedagogického pracovníka v oblasti ekologické výchovy z Rýchorské boudy, Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory a z Centra volného času Lužánky v Brně. Fotografie z celého světa pořídil v žoldu CK Kudrna, která pořádá cesty světem různé náročnosti a v posledních letech začala realizovat i fotografické expedice pro amatéry.

Číst všechny články.

Komentáře