Topiho fotky: Chovatelé slávek

Z principu nedůvěřuju živočichům, kteří mají sloužit jako jídlo a mají lichý počet nohou. Šneci mi nechutnají a mořské měkkýše včetně proslavených ústřic rád komukoliv přenechám. Stačila jedna zkažená várka, díky níž jsem získal zřejmě celoživotní nechuť ke všemu, co se na talíři nepochopitelně vzletně nazývá „plody moře“. Jako kdyby divočák byl „plod lesa“ a hovězí „plod kravína“. Slávky se totiž chovají ve velkém podobně jako skot či slepice.

Podle některých je chuť slávky jedlé zajímavě kořenitá. Ochutnal jsem ji s jistou nedůvěrou a nepřipomínala mi žádné známé koření. Zajímavé byla její čerstvost. Sotva před půlhodinkou si ještě spokojeně žila přichycená na laně slávkové farmy ve španělské Galícii. Tvrdě na ní v rámci rodinné farmy maká Marie Jesús s manželem.

Měkkýše během chvíle připravila v páře, ale předtím ho sama „odchovala“ od sotva dvoumilimetrového tvora po současnou „gurmetskou“ velikost. Celý proces trvá zhruba jeden a půl roku. Teprve pak je možné finálně „sklidit“ úrodu „škeblí“ a poslat je na trh, odkud putují do restaurací na pobřeží a supermarketů ve středu Evropy.

Slavka jedla

Čerstvá slávka jedlá; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 1/500, clona 7,1, ISO 800, ohnisková vzdálenost 150 mm (s crop faktorem 225 mm)

„Nejprve je potřeba u pobřeží nasbírat násadu, tu přivázat síťkou k lanu, aby se k němu přichytila a poporostla. Poté se několikrát přesazuje – převazuje a pořád se musí dbát na dostatek prostoru pro její růst,“ vysvětluje v žlutých gumových montérkách oděná Marie, zatímco balancuje na prámu z eukalyptových kmenů.

Eukalypty jsou ve Španělsku poměrně častou dřevinou. Ochranáři jí nevidí rádi, nicméně ve slané vodě vydrží okolo dvanácti let. Navíc musí jít o silné trámy, protože jedno lano s dospělými slávkami váží okolo půl tuny a na prámu jich visí několik řad. Není proto divu, že se vytahují lodním jeřábem.

Slávka před konzumací; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 1/500, clona 3,2, ISO 800, ohnisková vzdálenost 150 mm (s crop faktorem 225 mm)

„Co vy, vybíráte si určitě ty nejlepší, ne?“ ptám se a logicky očekávám souhlasnou odpověď. „Kdepak, my to nejíme,“ odpovídá poněkud překvapivě Maria. „Máme jich za celý den tak akorát dost.jpg“ Kdybych tvrdil, že mě tím nepotěšila, tak bych lhal.

Marie slávkolovka; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 1/1600, clona 7,1, ISO 500, ohnisková vzdálenost 28 mm (s crop faktorem 42 mm), kompenzace expozice -1/3

Vyrazte do Španělska na aktivní dovolenou s CK Kudrna.

Poslední aktualizace 11. června 2011

12 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Topi Pigula

Po návratu z vojny se Topi profiloval jako dřevorubec jihočeských státních lesů nebo pomocný kuchař na krkonošské horské boudě. Hnutí Brontosaurus mu do života vneslo téma vzdělávání dospělých. Studenti i učitelé ho proto znají jako pedagogického pracovníka v oblasti ekologické výchovy z Rýchorské boudy, Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory a z Centra volného času Lužánky v Brně. Fotografie z celého světa pořídil v žoldu CK Kudrna, která pořádá cesty světem různé náročnosti a v posledních letech začala realizovat i fotografické expedice pro amatéry.

Číst všechny články.

Komentáře