Topiho fotky: Banátská svatba

Několik vesnic rumunského Banátu je českých. Není to „naše“ území, lidé spadají pod rumunskou jurisdikci, ale naprosto bez problémů se tam domluvíte česky. A svatba je událost, o níž se pak ještě hodně dlouho mluví. Svatební obřad vedl rumunský farář v latině, ale první song, který jsem v Banátu slyšel, byla Ta naše písnička česká.  

Byl to dlouhý pochod. Tradice velí, že svatební marš vyráží od domu nejstarší družičky. Ta shodou okolností bydlela přesně na opačné straně Rovenska, než ženich. V praxi to znamenalo s muzikou projít celou obec a zúčastnit je prvního z rituálů.

Faktor, muž, jenž měl průvod a hladký průběh svatby na starost, musel licitovat o ženicha. Nabídli mu samozřejmě někoho jiného, výrazně staršího a ke slovu muselo přijít faktorovo vyjednávání, přemlouvání a hlt cujky. „Malovoltáží“ slivovice mající obsah alkoholu okolo 20 procent „nepoloží“ pijáka tak rychle, jako klasická padesátiprocentní pálenka. Alkoholický i finanční „úplatek“ musel faktor použít během dne ještě několikrát. V domě ženicha, nevěsty, i k propuštění pochodu skrz vesnici.

Focení svatby v Banátu je obrovskou příležitostí k poznání tradic a zvyků Čechů žijících v historických souvislosech z 19. století. Na jazyku i v kuchyni je to znát. Bohužel tam má našinec s foťákem trcohu komplikovanou pozici. „Proč nás fotíš. Na co ti to je?“ křičel na mě sedlák jedoucí s koňským povozem ve Svaté Heleně.

„Kdysi tady byl jeden, co se choval dost necitlivě. Když fotil pohřeb, div nevypíchl nebožce oko, jak chtěl mít záběry zblízka,“
vysvětlovali mi později v hospodě tuto averzi. Naštěstí jsem byl svatebním hostem, takže se mé fotografické orgie tolerovaly. „Kostelní obřad je důstojný, není to žádné divadlo. Běžně je během obřadů focení zakázáno, ale toto je vskutku výjimečná příležitost. Ale prosím, abyste si vybrali místo a pak už nepřecházeli,“ poprosil nás farář a bylo otázkou slušnosti jeho prosbu vyslyšet.

Odpusťte nám rodičové; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 1/250 s, clona 18 ISO 500, ohnisková vzdálenost 12 mm (s crop faktorem 18 mm)

V kostele nebylo k hnutí. To není nadsázka, ale fakt. Lavice i kúr byl úplně zaplněn, lidé pěli i pečlivě poslouchali, byť částem vedeným v latině asi rozuměl málokdo. Snad jen dětem ta hodina a půl přišla dlouhá nudná a nezáživná. Na hlavu snoubenců se nesnášely hromy a blesky, hrozba muk pekelných či vyhrožování nešťastným životem po životě.

To je ona dobrá zpráva. Pro ateistu by špatnou zprávou byl svatební slib. Jako by „pouhým“ obřadem, byť v životě jedince i komunity zajímavým, se měli novomanželé zřeknout svých radostí, kamarádů a přátel a najednou žít jen a pouze jeden pro druhého. Svatba v kostelním pojetí je jasný pokus bez možnosti opravného pokusu.

Banátští Češi tuší, že se v jejich „pravlasti“ rozvádí každé druhé manželství, ale nechtějí si připustit, že by se to mohlo týkat i jich. Přece jen je tady víra v duších zarytá výrazně hlouběji.

Kostelní nuda; autor: Topi Pigula; Fotofakta: čas 1/60 s, clona 5, ISO 1000, ohnisková vzdálenost 14 mm (s crop faktorem 21 mm)

Zájezdy do Rumunska s CK Kudrna

Poslední aktualizace 1. října 2011

21 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Topi Pigula

Po návratu z vojny se Topi profiloval jako dřevorubec jihočeských státních lesů nebo pomocný kuchař na krkonošské horské boudě. Hnutí Brontosaurus mu do života vneslo téma vzdělávání dospělých. Studenti i učitelé ho proto znají jako pedagogického pracovníka v oblasti ekologické výchovy z Rýchorské boudy, Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory a z Centra volného času Lužánky v Brně. Fotografie z celého světa pořídil v žoldu CK Kudrna, která pořádá cesty světem různé náročnosti a v posledních letech začala realizovat i fotografické expedice pro amatéry.

Číst všechny články.

Komentáře