Tak dlouho se chodí s paměťovou kartou ke čtečce…

Zjistil jsem, že ponorková nemoc mě nemusí zastihnout pouze na cestách, když dlouhodobě trávím čas s malou skupinkou společníků. „Ponorka“ se totiž (alespoň v mém případě) může týkat nejen lidí, ale i předmětů. I když se tomu zřejmě nebude říkat ponorková nemoc. Možná se vám taky stalo, že jste tak dlouho s nějakým nástrojem pracovali, který je ve své podstatě bez chyb, jen vám na něm vadí jedna jeho vlastnost… až na něj jednoho dne začnete být doslova alergičtí. V mém případě to jsou paměťové karty Secure Digital, SD, „esdéčka“.

Problémy s SD kartami mám dva – jednak se opakovaným vytahováním z fotoaparátu vylámou přepážky mezi kontakty, které se tudíž po čase ukážou jako zcela zbytečné. Tyto úlomky se povalují ve fotoaparátu, čtečce karet, případně odpadnou na cestě mezi fotoaparátem a počítačem. To je ale ten nicotnější problém.

V některých situacích mě doslova žere zámek karty – onen drobný šedý přepínač na straně. Posunete-li jej jedním směrem, nelze na kartu zapisovat. Stejně tak žádná data nezapíšete, pokud vám onen přepínač z karty vypadne. No a kdo už hledal tento asi třímilimetrový přepínač upadnutý na zem, aby mohl na kartu fotografovat, nebo alespoň zapsat data, ten možná pochopí mé momentální vylévání zlosti. Ano, právě jsem tímto způsobem definitivně odepsal další SD kartu.

Nevím jak ostatní fotografové, ale osobně jsem tento zámek nikdy nevyužil, přestože SD používám v různých zařízeních nějakých pět šest let. Tudíž netuším, jak rychle se může zámek „vyšoupat“, když jej někdo bude běžně používat. Podobně jako snadno lámající se zuby mezi kontakty, i tento přepínač považuji za zcela zbytečný. Pouze mě častěji donutí koupit kartu novou, protože časem vypadne, nebo přestane fungovat – bez nutnosti lidského zásahu se pohybuje mezi polohami „zamčeno“ a „odemčeno“, takže jeho momentální poloha je vždy loterie. Volně pak plave a dovolí zapsaná data pouze číst. Zámek na SD kartách tak skutečně považuji za největší zbytečnost.

Samozřejmě, tento neduh by se dal preventivně obcházet propojováním fotoaparátu pomocí USB kabelu, což ale nepovažuji za tak pohodlné, jako využití čtečky paměťových karet. Tu mohu mít k počítači připojenu nastálo, nebo je jí počítač vybaven přímo z výroby.

A tak do fotoaparátu zakládám další SD kartu a říkám si, jak dlouho mi vydrží tahle.

Ilustrace: Jan "Optik" Duchoň.

Poslední aktualizace 6. února 2012

42 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Tomáš Slavíček

Téměř sedm let pracoval pro fotografický časopis DIGIfoto. Nyní se na volné noze živí psaním, focením, učením a propojováním textu s obrazem. Stále u něj platí, že potřebuje za svou prací vidět nějaký vizuální výsledek, byť by to měl být virtuální obraz prohlížený pouze na monitoru počítače. Osobní web.

Číst všechny články.

Komentáře