Střípky z Moskvy

Kromě prezentace produktu a navazování obchodních spoluprací na veletrhu Consumer Electronics & Photo Expo 2012 jsem měla také nějaký ten čas na to, abych konečně prozkoumala Moskvu dnešních dní v celé její parádě. Nebo alespoň kousíček Moskvy, protože město je obrovské a dva volné dny na něj zdaleka nemohly stačit.

Moje první návštěva tohoto města v roce 2007 byla jen letmá („projezdom“, jak se v ruštině říká), navíc tehdy sněžilo, byla zima, probíhala jedna z četných vojenských přehlídek v rámci nějakého z mnohých svátků a celé Rudé náměstí bylo zavřené. Ne že by to byla jediná či nejzajímavější pamětihodnost v Moskvě, ale přece jen – je to takové to „musíte vidět“, navíc je to přirozeně srdce města.

Canon EOS 20D, EF-S Canon 18–55 mm F3,5–5,6 IS, 1/125 s, F7,1, ISO 400, ohnisko 18 mm, složené panoráma

Tentokrát to bylo jiné – duben znamená v Moskvě už téměř začátek jara a v některých dnech se teplota vyšplhala až na krásných dvacet stupňů. Jiné to bylo i v tom, že jsem v Moskvě byla pracovně a zcela sama (tedy když nepočítám kolegy z ruské distributorské firmy a dalších asi deset milionů anonymních obyvatel města). To, že všechno nebude zcela růžové a přesně podle plánu, jsem samozřejmě věděla od začátku, ostatně nebyla jsem v Rusku poprvé a věděla jsem, do čeho jdu. Přesto se musím zpětně usmívat a trochu podivovat nad tím, co se všechno dá zažít během jedné „běžné“ služební cesty.

Canon EOS 20D, EF-S Canon 18–55 mm F3,5–5,6 IS, 1/250 s, F10, ISO 400, ohnisko 18 mm.jpg

Dobrodružství začalo hned po příletu na moskevské letiště Domodědovo, kde mě čekal řidič s autem. Po nasednutí do auta pustil ruský současný pop na plné pecky a pobídnul mě, ať se pohodlně usadím, že cesta bude dlouhá. A měl pravdu. Asi 45 km dlouhá trasa z letiště do centra Moskvy se dá ujet za necelou hodinku, pokud jsou ideální podmínky, ale v tom je právě problém – v Moskvě nikdy nejsou ideální (silniční) podmínky. Do hotelu jsme dorazili po čtyřech hodinách střídavé jízdy a stání v kolonách.

Vše bylo ještě zpestřené tím, že mnou zarezervovaný hotel ve skutečnosti zarezervovaný nebyl a poslali mě do jiného s tím, že se další den „nějak domluvíme“. Oba hotely se nacházely v centru Moskvy, nicméně můj náhradní byl horší, dražší a bez snídaně. Jen jeden z mnoha ruských paradoxů. Po první noci mi bylo jasné, že se stěhuji, protože tato „ubytovna“ poněkud nesplňovala moje očekávání (a to nejsem žádná fiflena, na bajkalském ostrově Olchonu jsem spala v dřevěném srubu vedle chlívku pro domácí zvířata. Na obranu naší firmy nutno říct, že ve výběru ubytování nemá prsty, celá cesta byla v mé režii, a co jsem si „zarezervovala“, to jsem (ne)měla.

K závěru, že se stěhuji, došla nejspíše i milá obsluha hotelu, protože navečer, po návratu z veletrhu, jsem našla svůj „čemodan“ sbalený na chodbě (včetně foťáku). Check out byl prý v jednu, jenže jak chcete mongolské dívce, která mluví špatně rusky, vysvětlit, že pracujete do sedmi večer a ať vám věci někde uschová. Očividně jsme se nepochopily. Vzala jsem tedy kufr, notebook, kabelku a foťák a lehce rozladěná jsem s touto výbavou vyrazila do moskevských ulic.

Canon EOS 20D, EF-S Canon 18–55 mm F3,5–5,6 IS, 1/125 s, F7,1, ISO 400, ohnisko 18 mm.jpg

Po zkušenosti s letištěm jsem věděla moc dobře, že taxi nemá cenu, takže jsem to pojala jako sportovní aktivitu a své věci jsem o pár bloků a kilometrů dál dotlačila vlastními silami. Trasa byla doslova luxusní – přes Petrovku – tedy jeden velký fashion mall Moskvy, dále kolem Bolšovo těatra, Rudého náměstí a dál. Cestou si mě všimli mladí ruští gentlemani a pomohli mi s kufrem přes podzemní podchod s mnoha schody. Musela jsem jim připadat asi dost exotická, tamní vyšňořené ženy na vysokých podpatcích a s dokonalým make-upem by se s kufrem po Moskvě zřejmě netahaly.

Canon EOS 20D, EF-S Canon 18–55 mm F3,5–5,6 IS, 1/250 s, F5,6, ISO 400, ohnisko 18 mm.jpg

Canon EOS 20D, EF-S Canon 18–55 mm F3,5–5,6 IS, 1/100 s, F5,6, ISO 400, ohnisko 18 mm.jpg

Dále už moje pracovní cesta probíhala docela všedně. Moskva není tak nebezpečná, jak se traduje (a jak mě Češi i Rusové opakovaně upozorňovali). Člověk si jen musí dát pozor, kam leze; ostatně to platí při každém cestování. Podstatně horší se mi zdál být všudypřítomný spěch a davy, v metru bývá během špičky doslova tlačenice. Zato orientace v metru, které má dvanáct linek, 185 stanic a je jedním z nejvytíženějších na světě, nebyla nakonec vůbec těžká. Během každé cesty jsem jen musela politovat „babušky“ sedící v malinkatých kukaních u každého z eskalátorů a bdící nad pořádkem v metru. Opravdu nezáviděníhodná práce.

Samotný veletrh a prezentace Zoner Photo Studia a jeho novinek probíhaly bez problémů, bylo jen potřeba se obrnit před několika úskalími, typickými obzvláště pro ruské veletrhy (alespoň dle mého pozorování):

  • Ruské dívky se rodí jako hostesky/modelky. Těchto rolí se ujímají tak přirozeně a jsou schopny zajít s prezentací svého těla pro fotografy a tisíce návštěvníků tak daleko, až se vám to nechce věřit.
  • Lidé často nejsou příliš ohleduplní, strkají se, předbíhají, skáčou si do řeči apod.
  • Nejméně příjemní návštěvníci na stánku jsou extra bohatí a nevychovaní lidé, tzv. „noví Rusové“, kteří přece všechno ví, i když neví nic.
  • Poslední den veletrhu lidé berou všechno, co vidí ležet na stánku, takže i vaši čokoládu nebo časopis (ale to platí možná obecně pro všechny veletrhy).

Canon EOS 20D, EF-S Canon 18–55 mm F3,5–5,6 IS, 1/25 s, F13, ISO 100, ohnisko 18 mm.jpg

Když se člověk přenese přes těchto pár bodů, tak zjistí, že většina návštěvníků jsou docela pohodoví lidé, kteří bez problémů tolerují váš jiný přízvuk nebo to, že občas hledáte slova. A když jsem přiznala, že jsem „iz Čechii“, roztáli i největší sveřepí ledovci. Stejně jako na předchozích veletrzích v Petrohradu. Česko totiž mají rádi všichni Rusové bez rozdílu, ať už v České republice někdy byli, nebo o tom zatím jen sní.

Poslední den a půl v Moskvě jsem měla volno a užila jsem si toho pravého potulování se městem, vysedávání u kávy a focení. Ačkoli jsem docela městský člověk, po několika návštěvách Petrohradu a Moskvy musím říct, že alespoň pokud jde o Rusko, preferuji menší města a ruský venkov. Sice to nejsou místa neomezených možností, ale zase tam člověk přesně ví, na čem je.

Canon EOS 20D, EF-S Canon 18–55 mm F3,5–5,6 IS, 1/400 s, F13, ISO 400, ohnisko 18 mm.jpg

Poslední aktualizace 7. května 2012

21 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Eva Škaroupková

Od konce roku 2009 pracuje v softwarové divizi ZONERu, kde se zabývá obchodem a marketingem v zahraničí. Je tak trochu rusofilka, studium ruštiny a mezinárodních vztahů na ní zanechalo své stopy. Kromě cest do Ruska vyhledává také cesty kamkoliv jinam, poznání a objevování nového. Miluje léto, teplo, slunce a plážový volejbal a od jisté doby také fotografování.

Číst všechny články.

Komentáře