René Burri a ikonické fotky

Úvodní a celosvětově známá fotografie Che Guevary je typickou ukázkou práce René Burriho, snímek obletěl svět a stala se z něj prakticky ikona moderní fotografie a také typický zástupce humanistické fotožurnalistiky – která nepotřebuje k zobrazení války používat drastické výjevy, barvu krve a další klišé. Výstavu čítající na čtyři stovky fotografií tohoto významného autora můžete navštívit do 20. února ve Vídeňském Domě umění (Kunst Haus Wien), kde mapuje retrospektivně prakticky celý Burriho fotografický život.

Hvězda od mládí

S Burriho fotografiemi z válečných konfliktů po celém světě, jste se pravděpodobně již setkali v některém z časopisů nebo na internetu. Burri začal svoji fotografickou kariéru již jako mladý chlapec, protože první snímek, který se stal známým, je fotografie Winstona Churchilla při jeho návštěvě univerzity v Curychu. Fotografii zhotovil Burri ve svých třinácti letech, navíc ještě s vypůjčeným fotoaparátem od otce. I přesto se stal snímek velmi známým po celém světě a odstartoval tak prakticky Burriho kariéru.

Zahájení výstavy ve Vídni

O něco starší René Burri se chtěl věnovat filmu, zjistil však, že pohyblivé obrázky pro něj nejsou to pravé ořechové, při studiích na škole Écoles des Arts et Metiers v Curychu poprvé přičichnul k fotografii a setkal se s významnými osobnostmi, mimo jiné například s Hansem Finslerem, který mu údajně daroval jeho první fotoaparát Leica.

Po dokončení studií odešel Burri do armády, kde rozvíjel místo střeleckého talentu fotografický talent, což se mu hodilo například ve Vietnamu či na dalších bojištích, kde fotografoval. Prvním krokem do světa velké fotografie bylo nafocení reportáže o hluchoněmých dětech a technice, která jim pomáhá vnímat rytmus. Díky těmto fotografiím se mu podařilo navázat v roce 1955 spolupráci s fotografickou agenturou Magnum, jejímž členem se stal v roce 1959 a je jím dodnes.

Zahájení výstavy ve Vídni

V šedesátých letech vznikaly fotografie, které se posléze staly téměř ikonami fotografické branže a zná prakticky každý. Jsou to snímky Picassa, Giacomettiho, Le Corbussiera, všechny tyto osobnosti fotografoval Burri dle vlastních slov především proto, že o ně měl osobní zájem a velmi rád se s nimi scházel, nikoliv proto, že by to dostal za úkol.

Černobílé obrazy

Fotografie René Burriho jsou velmi emotivní se silnou atmosférou, kterou ještě umocňuje černobílé provedení. Prakticky všechny snímky, které od Burriho uvidíte, jsou černobílé. Ve své podstatě je to tak dobře, protože černobílé snímky dávají ještě více vyniknout zachyceným objektům a barva tak neodvádí pozornost.

Burri fotografuje Leicou, vcelku nenápadným fotoaparátem, takže je možné zachytit i situace, ve kterých byste působili se zrcadlovkou a teleobjektivem jako slon v porcelánu. Pokud si dobře prohlédnete snímky, zjistíte, že většina je fotografována objektivem s krátkým ohniskem případně s mírným teleobjektivem (řádově kolem 85-135 mm).

Použití objektivů s širokým ohniskem nutí fotografa postoupit o několik kroků blíže k dění, jehož se tím pádem stává součástí. Takové snímky pak vtahují diváka do děje a vytvářejí mnohem intimnější atmosféru, než je tomu například u fotografií pořízených dlouhým teleobjektivem. Ten je sice schopný vidět až do ložnice, ovšem snímky nemají potřebnou hloubku a působí ploše.

Nebojte se být jako světoví fotografové, přistupte blíže k dění, které zaznamenáváte a neschovávejte se za moderní vymoženost, jako je desetinásobný zoom v kapesním provedení. Uvidíte, že snímky budou opět o něco lepší a dostanou chybějící šťávu.

Poslední aktualizace 5. ledna 2011

12 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Petr Březina

Komentáře