První dáma české fotografie

Dagmar Hochová se narodila v roce 1926 v Praze a za své „fotografické oko“ vděčí především studiu na Státní grafické škole v Praze, kde byla žačkou fotografů Jaromíra Funkeho a Josefa Ehma, kterou dokončila na sklonku druhé světové války. Po škole pracovala v laboratořích společnosti Illek a Paul, která se orientovala především na módní fotografii. Dalšího vzdělání dosáhla na nově založené FAMU, kde se však věnovala oboru filmová fotografie, neboť studijní obor fotografie, jak jej známe dnes, nebyl vyučován.

Spolužáci byli zajímaví. Ve třídě nás bylo asi šestnáct, většinou to byly děti z fotografických živností. Nebo jejich rodiče měli zastoupení výrobců fotoaparátů v Čechách. Jen pro mě bylo všechno nové. Hodně jsem se toho dověděla od spolužáků. Třeba laboratorní kouzla od praktických rodičů. (Literární noviny, 2009)

Dagmar Hochová

Dagmar Hochová

 

V polovině padesátých let, po dokončení studií na FAMU spolupracovala Hochová s časopisy a nakladatelstvím pro děti, především pak s Albatrosem. Tato práce ji zřejmě celoživotně ovlivnila v pohledu na svět, kdy se Hochová našla v reportážní a dokumentární fotografii. Mezi nejznámější fotografické cykly patří Děti, Síla věku, Dvojice či Svátky a slavnosti.

Vlastní styl

Dagmar Hochová, respektive její dílo se naprosto vymyká dobové tvorbě prakticky po celou její kariéru. Hochová rezignovala na zažitá kompoziční pravidla, scénu nearanžuje, nepoužívá umělé osvětlení a nepatří mezi technické puntičkáře. Celá její tvorba je provázena silnou atmosférou a výpovědí o fotografovaných lidech, těmto principům pak podřizuje vše. Sama říkala, že zachycuje především autentičnost vybraných situací: „Nedráždit a počkat na vhodný okamžik.“

Proti zdi, 1960

Proti zdi, 1960

V roce 1961 vycestovala Hochová mimo Českou republiku a společně s Václavem Chocholou fotografovala tři měsíce ve Vietnamu. Zcela logicky ji v zahraničí lákalo to, co nebylo vystavováno na odiv a odehrávalo se spíše mimo oficiální život společnosti. Z fotografií pořízených na venkově, ve starobincích a v ústavech sociální péče vznikl soubor Síla věku.  Společně s vietnamskou fotografkou Nguyen Phuong Thao (dnes fotící pro MF Dnes) uspořádala Hochová letos v létě výstavu snímků z Vietnamu.

Právě autorská skromnost, nezasahování do děje a naopak trpělivé pozorování a zachycení osob v jejich přirozeném prostředí je hlavním důvodem pro neopakovatelnou atmosféru. V celé tvorbě fotografky jsou nejvíce zastoupeny právě fotografie dětí a dospělých osob, které se ocitají v situaci specifické z pohledu okolí (sociální ústavy, starobince apod.) V obou případech je bezprostřednost situací a uvolněnost fotografovaných tím s čím Hochová na snímcích pracuje. Ze snímků je patrné, že fotografka není jen pozorovatelem „za zdí“ ale aktivní součástí života fotografované skupiny.

Praha, nedatováno

Praha, nedatováno

Včera a dnes

Od konce šedesátých let se Hochová soustředila na portréty spisovatelů a dokumentovala významné události v historii Československa. Aktivně fotografuje Dagmar Hochová dodnes, postupně pak také prochází svůj archiv a vydává jednotlivé fotografické cykly knižně.

Praha, nedatováno

Praha, nedatováno

V letech 1990 až 1992 byla Hochová poslankyní České národní rady, v roce 2000 jí byla udělena medaile Za zásluhy a o rok později vydala svoji zatím poslední fotografickou publikaci. Velmi zajímavý rozhovor s Dagmar Hochovou si můžete přečíst v Literárních novinách. Česká televize natočila v roce 2001 krátký medailonek fotografky, kde se dozvíte, jakým způsobem Hochová pracuje a přemýšlí.

Pokud vás dílo první dámy české fotografie zaujalo, nenechte si ujít retrospektivní výstavu fotografií v pražské Leica Gallery, která začíná 25. listopadu a trvá až do začátku příštího roku. V pondělí 28. listopadu pak můžete v rámci výstavy navštívit besedu s režisérkou Olgou Sommerovou, která se s Dagmar Hochovou setkávala v soukromém životě i při práci.

Poslední aktualizace 23. listopadu 2011

32 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.
Jejda! Mrzí nás, že se vám článek nelíbil. Řeknete nám prosím proč?


Autor: Petr Březina

Komentáře