Proč je dobré chodit na výstavy

Po poměrně dlouhé době jsem navštívil vernisáž fotografické výstavy. Přiznám se, že jsem poslední dobou odmítal a zanedbával účast na vernisážích obecně, protože jsem z nich odcházel stále více rozpačitý, a to nejen kvůli „holubím letkám“.

Když jsem se – poměrně náhodou a na poslední chvíli – dozvěděl o zahájení výstavy Elliotta Erwitta v Leica Gallery Prague v tentýž den ráno (7. listopadu 2013), kdy k němu mělo dojít, od fotografa a mého kamaráda Evžena Sobka, neváhal jsem změnit svůj program a vyřídit si na akci pozvání.

France, Paris, 1989, © Elliott Erwitt / Magnum Photos.

Bez účasti autora

Elliott Erwitt je jedním z nejuznávanějších fotografů na světě. Jeho práci znají i lidé, kteří se o fotografii zajímají jen okrajově. Je členem věhlasné agentury Magnum a jeho fotografie plní časopisy a publikace více než šest desítek let.

Pro mě je vzorem, zdrojem inspirace i motivace k vlastní fotografické tvorbě a jednou z ikon ve světě fotografie, takže představa, že se s ním setkám osobně, znamenala jasnou výzvu a motivaci vypravit se opět po několika měsících mezi stěny galerie.

Přestože se nakonec sám autor kvůli jeho nabitému programu vernisáže zúčastnit nemohl a ústy ředitelky Leica Gallery Prague Míly Dubské návštěvníkům vzkázal několik vlídných a děkovných vět, zklamaný jsem rozhodně nebyl. Navzdory tomu, že znám jeho tvorbu poměrně dost dobře a mám několik jeho monografií, mezi vystavenými fotografiemi jsem jich našel několik, které jsem do té doby neviděl.

USA, New York City 2000, © Elliott Erwitt / Magnum Photos.

Personal Best For Leica

Elliott Erwitt je v tomto výstavním projektu, jenž je určen výhradně pro sít galerií Leica po celém světě, vystavujícím a zároveň i sám sobě kurátorem. Pro putovní výstavu Personal Best For Leica osobně vybral padesát fotografií, které podle něj nejlépe ilustrují jeho tvorbu v předchozích šedesáti letech.

Vybrat v tak obrovském množství úžasných snímků jen zlomek z nich, aby o něčí významné a letité tvorbě vypověděly to nejzásadnější, musí být tvrdý oříšek. Možná proto se mistr rozhodl, že bude kurátorem vlastní výstavy, a tedy vybere snímky sám. Svou tvorbu zná nakonec nejlépe on sám. I tak je to ale dle mého názoru úctyhodný výkon. Každý fotograf, který někdy vybíral ze svých snímků ty nejlepší, totiž ví, že jsou zde jistá úskalí. Udržet si odstup, zbavit se osobních pocitů, stát se sám sobě objektivním kritikem a vybrat nezaujatě to nejlepší, to skutečně není jednoduchá záležitost.

Věřím, že i takový profesionál, jakým Elliott Erwitt bezesporu je, se zcela nezbaví toho, aby ze svých fotografií ve větší či menší míře nevybíral také srdcem. Tím je však, podle mého názoru, vystavovaný soubor ještě výjimečnější.

Santa Monica, California, 1955, © Elliott Erwitt / Magnum Photos.

Navštěvujte fotografické výstavy

Na výstavě nechybí portrét Marilyn Monroe (podle mého názoru jeden z nejhezčích vůbec) nebo Che Guevary, ani momentky plné příjemné ironie a poetiky. Instalace expozice je vhodně provedena tak, že se snímky vzájemně neruší nebo nepřitahují pozornost na úkor ostatních.

Pro fanoušky Elliotta Erwitta a „živé“ fotografie obecně je návštěva výstavy takřka povinnost. Věřím, že i ti návštěvníci, kteří tohoto fotografa ještě neznají nebo se zajímají o jiné fotografické žánry, budou z výstavy odcházet spokojeni. Někteří možná objeví dalšího autora, který se pro ně stane zdrojem inspirace k vlastní fotografické tvorbě nebo se jen začnou na svět kolem sebe dívat jinak, víc s nadhledem a otevřeným srdcem i v případě, že sami nefotografují.

Inspirace pro další projekty

Pro mě osobně se návštěva této výstavy stala impulzem k tomu, abych se mé vlastní fotografické tvorbě začal věnovat opět intenzivně. Před nějakou dobou totiž přišel pocit vyhoření a najednou jsem ztratil chuť fotografovat. Jednoduše jsem nevěděl kudy a jak dál. V poslední době se ale podobně silných motivujících podnětů sešlo víc, až nakonec přišel opravdový kopanec v podobě této výstavy a já jsem zjistil, že potřebuji zase fotit.

Výstavu Elliotta Erwitta bylo možné navštívit v zimě 2014 v Leica Gallery Prague, Školská 28, Praha.

(Foto na titulce: Martina Klírová.)

Poslední aktualizace 25. listopadu 2013

46 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Tomáš Bartoš

Fotografii se intenzivně začal věnovat v roce 1997. Tehdy na letní výtvarné akademii vyměnil kreslící a malířské potřeby za fotoaparát Zenith. V následujících letech postupně přešel od kreslení a malování výhradně k fotografování. Později se nechal na tři roky zaměstnat jako fotolaborant. V té době přišel rozmach digitální fotografie. Naučil se nové postupy a techniky zpracování a pochopil potenciál a význam nového trendu ve fotografii. Další tři roky pracoval jako Fotoeditor. Později působil jako fotoreportér pro Mediafax, zpravodaj v ČTK i redaktor ve vydavatelství Vltava Labe Press. V současné době působí jako nezávislý profesionální fotograf. V jeho tvůrčí a komerční tvorbě dominují fotografický portrét, reportážní a dokumentární fotografie.

Číst všechny články.

Komentáře