Podzimní Petrohrad v panorámatech

Na podzim loňského roku jsem opět vyrazila podporovat naši značku a produkt na petrohradský veletrh Photofair. Pracovní cestu jsem vzala i jako příležitost k otestování nově nabytých znalostí a zkušeností z fotografování. 

Photofair: Představte si jakýkoliv fotograficky zaměřený veletrh, přidejte účast příjemných cca 25 tisíc lidí, přičemž 99,9 % jsou rusky mluvící, zasaďte to do krásného a fotogenického Petrohradu během čtyř studených podzimních dnů a získáte poměrně dobrou představu o „Fotojarmarce“.

Jestliže v minulém článku jsem se radovala z toho, jak se mi s mojí první zrcadlovkou krásně fotilo v létě při plném světle na Lofotech, v případě pošmourně-podzimního Petrohradu to bylo s mými pocity spíše naopak. Proslulé petrohradské bílé noci či zvedání mostů nad řekou Něvou – velká lákadla tohoto místa – navíc připadají na letní měsíce. Přesto jsem cítila, že potenciál pro hezké fotky města tam je, jen to bude trochu technicky náročnější. Byla to výzva!

Budova Michajlovského paláce, ve kterém sídlí Ruské muzeum. Canon EOS 20D, EF-S Canon 18–55 mm F3,5–5,6 IS, 1/125 s, F6,3, ISO 400, ohnisko 20 mm.

Do „Benátek severu“, jak se Petrohradu někdy přezdívá, jsem vyrážela koncem října. Dle očekávání mě město přivítalo deštěm, větrem a chladem. Zatím tedy jen v podobě ranních mrazíků – takovou neškodnou předzvěstí ruské zimy. Od řeky Něvy i od moře pořádně fouká a procházky po nábřeží a četných mostech přes řeku mohou být na podzim a v zimě hodně studené. Zvláště když máte volný čas pouze po večerech, s trochou štěstí tak ještě zachytit poslední sluneční paprsky, a v noci, jako to bylo v mém případě. Celý den jsem trávila ve veletržním paláci a teprve večer po setmění byla možnost vzít výbavu a pokusit se toto krásné město zachytit na fotkách alespoň v nočním osvětlení.

Kromě svého Canonu EOS 20D s objektivem EF-S Canon 18–55 mm F3,5–5,6 IS jsem si přivezla také jednu vymoženost navíc – půjčený fotografický stativ. Zpočátku mi připadalo, že se bude jednat o zbytečný hardware a bude mi při vícehodinových výletech spíše na obtíž. Nakonec jsem však musela uznat, že za podmínek, ve kterých jsem se každý den pokoušela něco vyfotit, to byla snad nejlepší věc, kterou jsem v kufru měla. (Samozřejmě až po několika oblíbených kouscích z mého šatníku a tajné láhvi vodky pro vzpamatování z náročných pracovních dnů. No nedivte se, kdo byl v Rusku, pochopí…)

Panoráma z Petrohradu. Canon EOS 20D, EF-S Canon 18–55 mm F3,5–5,6 IS, 1/30 s, F5,6, ISO 100, ohnisko 48 mm.

Můj pracovní kolotoč obvykle končil kolem šesté až sedmé večer, a to už byla venku samozřejmě tma. Udržet expoziční čas z ruky bylo nereálné a navíc mě zajímala hlavně panoramata některých architektonických skvostů. Také jsem si chtěla vyzkoušet práci s delšími časy, k čemuž noční fotografování samo vybízí. Stativ jsem tak využívala nejen při focení dílčích snímků pro panorámata, která jsem následně skládala v Zoner Photo Studiu. Největšími fotografickými akcemi se pro mě osobně staly pokusy o zachycení Palácového náměstí (asi neexistuje typičtější fotografie z Petrohradu než právě osvětlená „Dvorcovaja ploščaď“, a tak jsem si ji chtěla vyzkoušet na vlastní kůži) a potom pokus o záběr večerního Kazaňského chrámu.

V prvním případě se úspěch nedostavil. Palácové náměstí je srdcem Petrohradu, chodila jsem přes něj denně, ale ne vždycky s foťákem a stativem. A když jsem měla vybavení s sebou, byla zima, tma, foukalo a bylo těžké najít pozici, ze které by se dalo pohodlně vyfotit dostatek výchozích snímků pro panoráma. Zachytit tak široký záběr nebylo totiž vůbec jednoduché. Vzniklo tak několik ucházejících fotek částí náměstí, ale nikde ho vlastně nemám celé. Snad jsem v Pitěru nebyla naposledy.

Foto Kazaňského chrámu mi toto lehké zklamání vynahradilo. Je složené ze čtyř snímků a díky lidem a fontáně uprostřed parku působí docela živě a dynamicky, což se mi líbí. Canon EOS 20D, EF-S Canon 18–55 mm F3,5–5,6 IS, 0,8 s, F3,5, ISO 400, ohnisko 18 mm.

Po zpětném zhodnocení své fotografické části pobytu v Petrohradu musím říct, že jsem vděčná za nápad se stativem, protože ty (z mého pohledu) nejhezčí či nejzajímavější fotky by bez něj vůbec nevznikly. A druhý poznatek? Zjistila jsem, že i navzdory tmě, únavě, zimě či jiným negativním vlivům se dají vykouzlit zajímavé fotografie, pokud vás pohltí atmosféra místa. Jen je potřeba obrnit se trpělivostí a vybavit se vhodnými technickými pomocníky.

Fotografování v noci
Noční fotografie se nedoporučuje fotit v černočerné tmě. Mnohem lepší je pokusit se zachytit chvíli těsně po západu slunce, kdy je na obloze ještě zbytkové světlo, noc tak není plně černá, jsou ještě vidět pozůstatky modré barvy. Bohužel, kvůli práci pro mě bylo nemožné trefit se do těchto okamžiků, ale všem, kdo se na večerní focení chystají poprvé, bych radila se této poučky držet. Stejně tak bych se na podobné focení vždy vybavila stativem, pokud máte tu možnost.

Poslední aktualizace 16. dubna 2012

56 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Eva Škaroupková

Od konce roku 2009 pracuje v softwarové divizi ZONERu, kde se zabývá obchodem a marketingem v zahraničí. Je tak trochu rusofilka, studium ruštiny a mezinárodních vztahů na ní zanechalo své stopy. Kromě cest do Ruska vyhledává také cesty kamkoliv jinam, poznání a objevování nového. Miluje léto, teplo, slunce a plážový volejbal a od jisté doby také fotografování.

Číst všechny články.

Komentáře