Ostré fotografie v počítači

Ačkoliv by se to stávat nemělo, občas se každému z nás podaří zaostřit o kousek vedle, než jsme plánovali a bohužel to zjistíme až doma při prohlížení fotografií. Při zmenšování snímků pak vzniká také mírná neostrost. Jak se jí zbavit si dnes ukážeme.

Ostření je hned po nastavení správné expozice jedním z nejdůležitějších procesů při fotografování. Ačkoliv je za určitých podmínek možné i neostrý snímek vystavit a prezentovat jako povedenou fotografii, ostrost je obvykle stěžejním prvkem snímku.

Ostré snímky v základu

Práci při ostření nám velmi usnadňují systémy automatického ostření, kterými jsou fotoaparáty vybaveny. Při jejich používání je nutná znalost různých režimů a také způsob jejich práce. Obecně je možné pro začátečníky doporučit plně automatický režim, který vyhodnocuje obraz a ostří buďto na nejbližší objekt anebo na objekt, zabírající největší část obrazu.

Ostří-li v takovém případě fotoaparát jinam, než chcete, je vhodné zvolit pro ostření pevně nastavenou středovou oblast, při focení pak zaostříte na vybraný objekt a teprve poté upravíte kompozici obrazu. Pozor však na výraznou změnu úhlu pohledu, v takovém případě by opět mohl být snímek neostrý.

U většiny fotografických žánrů platí, že menší hloubka ostrosti je efektnější a snímek vypadá lépe, což je pravda, neboť tak vzniká většinou snímek s výraznou atmosférou. Na druhou stranu však zkušenosti říkají, že vyšší clonové číslo znamená prokreslenější a ostřejší snímek. V praxi je tedy ideální, když objektiv zacloníte přibližně o dvě až tři clonová čísla více než je „plná díra“.

Počítačové doostření

Jestliže se však i přes všechny snahy stalo, že máte snímek neostrý a přesto natolik dobrý, že je vám líto jej vyhodit, přichází ke slovu softwarové doostření. V programu Zoner Photo Studio najdete funkci doostření v modulu Editor v menu Vylepšit/Doostřit (Ctrl+5). Po spuštění vás čeká nové dialogové okno s tradičním rozložením ovládacích prvků.

V nastavení funkce najdete tři základní položky – Typ doostření, Síla efektu, Poloměr a Potlačení šumu. Nejdůležitějším parametrem je typ doostření. V nabídce najdete celkem pět způsobů doostření snímku.

Volba Jednoduché doostření je nejjednodušším způsobem doostření a aktivní je pouze posuvník síla efektu. Maskování neostrosti je funkce, kterou využijete před tiskem fotografií a obecně také pro úpravu snímků, které byly již neostré exponovány. Funkce zvýrazňuje v obrázcích především oblast výrazných hran, ostření je tudíž závislé na kresbě a proto vhodné pro špatně zaostřené snímky, neostré skeny apod. Velmi důležitým parametrem je zde Poloměr, který zadává velikost oblasti, která je vyhodnocována kolem každého pixelu. Pokud je zvolená hodnota příliš vysoká, dochází k přeostření, které poznáte podle světlých obrysů hran. Práh určuje, jak musí být rozdílné dvě hodnoty jasu, aby byly považovány za hranu. Hodnota nula znamená, že efekt bude použit na všechny pixely obrazu. Síla efektu reguluje míru zobrazení nastaveného doostření.

Optimální hodnoty doostření podávají dobrý výsledek
Přeženete-li všechny hodnoty, rozpadne se snímek an barevné skvrny

Osvědčený postup je takový, že nastavíte sílu efektu na maximum, práh zvolíte cca 3 a poloměr nastavíte přes 100 a obraz se jakoby rozpadne na barevné skvrny. Poté stahujte postupně posuvník Poloměr, až se začne do snímku vracet kresba a následně stáhněte Sílu efektu, až je snímek optimálně doostřen. Při méně kvalitnějších souborech v JPEGu je třeba dát pozor na možné zvýraznění artefaktů komprese.

Doostření po úpravách

Po úpravách fotek, především po změně velikosti, dochází k mírnému rozostření i u ostrých snímků. Pro doostření po upravování fotografií je vhodné použít buďto Gaussovské doostření anebo Plošné doostření. V obou případech jsou k dispozici stejné posuvníky, s nimiž natavujete parametry efektu. Místo Prahu je zde Potlačení šumu, které zabraňuje přílišnému přeostření při současném zachování plnosti efektu doostření, obecně je však lepší jej ponechat na minimu. Poslední volba Měkké doostření pracuje s jemnými detaily u méně výrazných hran. Je proto vhodná například pro úpravu portrétů, jediným ovládacím prvkem je zde Síla efektu.

Všimněte si horních partií stavby, kde je zostření nejviditelnější

Při použití Gaussovského nebo Plošného doostření se zpravidla nastavují mnohem nižší hodnoty parametrů než v případě Maskování neostrosti. I zde však platí, že příliš velké hodnoty vedou k přeostření a rozzáření hran. Osvědčené hodnoty u obou metod doostření se pohybují v případě síly efektu v rozmezí 60 až 90 %, poloměr 0,6 až 1,1 a Potlačení šumu 10.

Při počítačovém doostřování pamatujte na to, že snímek si budete prohlížet z určité vzdálenosti, a to co je neostré ze vzdálenosti dvou centimetrů je při půlmetrovém odstupu zcela ostré. Proto při úpravách nepracujte v zobrazení 1:1 ale spíše při zobrazení ve velikosti podobné výslednému výtisku či prezentaci.

Poslední aktualizace 14. února 2011

43 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Petr Březina

Komentáře