Neostré fotografie kreativně: 4 techniky, jak fotit jinak

Neostrá fotografie nemusí být chyba. Naopak může být silným kreativním nástrojem. Naučte se techniky jako dynamický zoom, švenkování nebo simulaci tilt-shift efektu a zjistěte, jak pomocí rozostření dodat snímkům pohyb, atmosféru i emoce.

Jak rád říká Robert Vano – fotografie nemusí být ostrá. Otázka je, kde končí neostrost, která snímek jen kazí, a kde začíná neostrost, díky níž se z fotografie stává působivý obraz. Rozdíl je v záměru a v tom, jak dobře zvolená technika odpovídá vašemu nápadu. Několik takových technik si ukážeme. 

Dynamický zoom

Zoomování během expozice dokáže dodat dynamiku i jinak statickému záběru. Vzniká tím efekt umělé lineární perspektivy, kdy se všechny linie sbíhají do středu snímku.

Nejpůsobivější bývají fotografie z modré hodinky. Pouliční světla už svítí, ale obloha je ještě relativně světlá, takže bodová světla vytvářejí výrazné světelné linie. Fotit můžete i ve dne – jen je potřeba hodně zaclonit nebo použít ND filtr, aby bylo možné použít delší expozici.

Expoziční čas se obvykle pohybuje mezi 0,5 až 3 sekundami. Delší časy už vyžadují stativ. Zkuste experimentovat i se směrem zoomování – přiblížení a oddálení dávají odlišný výsledek, i když stojíte na stejném místě.

Zajímavý efekt vznikne, když nezačnete zoomovat hned. Pokud se na začátku expozice na chvíli zdržíte a až potom začnete otáčet zoomem, v obraze zůstanou částečně ostré obrysy objektu a výsledek může připomínat dvojitou expozici.

Zoomování se dá kombinovat i s pohybujícím se objektem. Zkuste například houpačku. Posaďte na ni modelku, postavte se před ni a nastavte expoziční čas kolem 1–2 sekund. Ve chvíli, kdy je houpačka nejblíž, zmáčkněte spoušť a současně oddalujte zoom přibližně stejnou rychlostí, jakou se houpačka vzdaluje.

Efekt ale používejte s rozumem. Když dynamicky zazoomujete třeba pampelišku, divák se může oprávněně ptát proč. Dynamika má smysl jen tam, kam patří a kde má tvůrčí smysl.

Tilt-shift efekt bez speciálního objektivu

Fascinují vás snímky z tilt-shift objektivů, ale nechcete investovat do drahého vybavení? Podobného efektu lze dosáhnout i s běžným objektivem.

Za normálních okolností je ostřící rovina paralelní se snímačem. Tilt-shift objektivy umožňují tuto rovinu naklonit. Díky tomu mohou být ostré například vaše nohy v popředí a střecha domu v pozadí, zatímco všechno mezi nimi se rozostří.

Podobného efektu docílíte tím, že objektiv lehce odpojíte a nakloníte. Fotoaparát přepněte do manuálního režimu ostření, nastavte širší clonu a kratší čas, například kolem 1/125 s.

Zaostřete ještě před odpojením objektivu a potom dolaďujte ostrost pohybem fotoaparátu. Objektiv přitom nechte opřený o bajonet – konstrukce bude stabilnější.

Nepřehánějte to s náklonem. Velká mezera mezi objektivem a tělem může propustit parazitní světlo, které část snímku přesvítí. Někdy to může působit zajímavě, ale pokud se tomu chcete vyhnout, zakryjte otvor rukou.

Kreativní filtr z křivého skla

Jednoduchá technika, která dokáže proměnit realitu v surrealistický obraz. Stačí vzít kus nerovného skla a podržet ho před objektivem.

Držte sklo dostatečně blízko k objektivu, ale nedotýkejte se ho, abyste nepoškrábali přední čočku.

Může to být střep z láhve, skleněný hrnek nebo jiný kus skla větší než průměr objektivu. Ideální je čiré sklo, protože poskytuje větší variabilitu, ale zajímavý může být i barevný střep.

Nejlépe fungují známé a dobře rozpoznatelné objekty – hrnek kávy, květina ve váze, socha na náměstí, tramvaj nebo kolemjdoucí člověk. Deformace pak z běžného motivu udělá vizuální hádanku.

Prozkoumejte vlastnosti svého „filtru“. Je kulatý, nebo hranatý? Protahuje obraz jedním směrem? Má zajímavou prasklinu? Podle toho přizpůsobte kompozici.

Švenkování (panning)

Švenkování neboli panning patří k nejznámějším kreativním technikám. Hodí se ve chvíli, kdy chcete zachytit dynamiku pohybu a zároveň rozmazat rušivé pozadí.

Princip je jednoduchý: sledujete pohybující se objekt a otáčíte se za ním stejnou rychlostí. Objekt tak zůstane relativně ostrý, zatímco pozadí se promění v horizontální šmouhy.

Nejlépe to funguje, když se objekt pohybuje kolmo k vám. Pokud se blíží směrem k fotoaparátu nebo od něj odjíždí, bude ostrý jen výjimečně.

Ideální je režim priority času (S/Tv). Expoziční čas zvolte podle rychlosti objektu: chůze přibližně 1/20 s, cyklista kolem 1/60 s, auta a motorky zhruba 1/150–1/250 s.

Zapněte sériové snímání – většinou se povede jen několik fotografií ze série. Objekt sledujte nejen fotoaparátem, ale celým tělem. Otáčejte se v pase a pohyb dokončete i po stisku spouště.

Nebojte se s neostrostí experimentovat

Každá z těchto technik funguje jen tehdy, když má jasný záměr a podporuje to, co chcete fotografií říct. Zkoušejte různé přístupy, kombinujte je a sledujte, jak ovlivňují výslednou atmosféru snímku. Právě v těchto „nedokonalostech“ často vznikají fotografie, které zaujmou víc než technicky bezchybné, ale nevýrazné záběry.