Nemám žádnou použitelnou fotografii

Během prodlouženého víkendu jsem se přehraboval ve svém fotografickém archivu a zjistil něco, co jsem už tak nějak věděl. Jen jsem to nechával,  jak se říká, hnít. Hodně dlouho hnít. 

Mým zjištěním nebylo nic jiného než to, že jako fotograf nemám žádnou použitelnou neformální fotografii sebe sama. Neustálé nebo i občasné stání s hledáčkem u oka a fotografování druhých jednoduše vedlo k jasnému konci.

Takové snímky, na kterých jsem a které by se daly oficiálně použít, bych za poslední roky spočítal na prstech jedné ruky. Kdyby ta ruka měla o dva prsty míň.

Jednoduše jsem přitom fotografování na cestách jaksi zapomněl, že kromě svého okolí, jsem tam také. A že bych mohl být i na některých fotografiích. Jenže já sám na obrázcích nejsem a je to velká chyba.

Vzpomenete si ještě na naše novoroční předsevzetí, které jsme si tady na blogu dali? Nechci teď hodnotit, jak moc jsem jej sám dodržel, ale už vím, jaké bude to příští.

Možná bych měl příště vyrazit s nějakým fotografem, abych se na snímcích taky objevil. Anebo vymyslet něco jiného. Třeba by mě mohl někdo nakreslit. Anebo úplně jinak. Občas na cestách někomu (komukoliv) vrazit do ruky svůj fotoaparát a říct mu: „Mohl bys mě, prosím, vyfotit?“

Kresba: Adam Krhánek, postproces v Zoner Photo Studiu 16.

Poslední aktualizace 29. října 2013

44 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.
Jejda! Mrzí nás, že se vám článek nelíbil. Řeknete nám prosím proč?


Autor: Tomáš Slavíček

Téměř sedm let pracoval pro fotografický časopis DIGIfoto. Nyní se na volné noze živí psaním, focením, učením a propojováním textu s obrazem. Stále u něj platí, že potřebuje za svou prací vidět nějaký vizuální výsledek, byť by to měl být virtuální obraz prohlížený pouze na monitoru počítače. Osobní web.

Číst všechny články.

Komentáře