Jokrování: Jak dostat humor do fotografie?

Fotografie, jako jeden z nejmladších a také nejživějších uměleckých oborů, má mnoho tváří. Dokáže být poetická, filozofická, rozverná, inspirativní, provokativní, lechtivá, melancholická, dobrosrdečná, úderná a ještě mnohá jiná. Může být „smrtelně vážná“, může být ale i humorná, veselá, optimistická. Jak vaše fotografie okořenit špetkou humoru se dozvíte v dnešním článku.

Zkušenosti naznačují, že humor je věc nesnadno uchopitelná, v definici nejistá a mnohdy opředená tajemstvím. Prostě řečeno, buď se dostavuje, nebo chybí. Zaručených receptů, jak být humorný, je sice mnoho, ale moc se na ně nemůžeme spoléhat, ve většině případů jsou totiž nepřenositelné. Univerzální je pouze základ a ten máme v sobě, kdesi uvnitř.

Smysl pro humor
Tím skutečným základem, bez kterého si nejspíš neporadíme, je vrozený smysl pro humor. Velmi pravděpodobně ho máme všichni, nikdo se nerodí s vrozenou skepsí a blbou náladou. Pravda je, že ji ovšem může velice záhy získat a svoji veselou přirozenost úspěšně zatlačit co možná nejhlouběji. Zvláště, když je to často „společensky korektní“.
Druhou variantou je stav, kdy se normální smysl pro humor promění ve smysl pro posměch, zesměšňování. O tom jsem ale hovořit nechtěl, ani to za hovor nestojí. Princip paparazzi přenechme
Domnívám se, že jediný humor hodný toho jména je humor laskavý, chápající, povznášející, který vychází z pokory, když sám autor se nebere příliš vážně a dokáže si sám ze sebe udělat legraci.

 

Pravidlo číslo jedna

Talent pro humor v sobě máme zaručeně každý. Jen je ho potřeba vytáhnout na světlo z nějakého zastrčeného kouta. Není o tom pochyb. Cožpak jste si ještě nikdy nepoložili otázku, čím to je, že filmové veselohry přežívají mnohé generace, zatímco hlubokomyslná moudra mají většinou život vpravdě jepičí? To je ten důvod. My ten humor totiž opravdu potřebujeme, ač si to ne vždy uvědomíme.

Takže to pravidlo je jasné: pěstujme si svůj smysl pro humor jako vzácnou bylinku, jako životabudič a všelék. Platí to obecně, a tedy i pro fotografii.

Beze slov.

IN nebo OUT, konzument nebo producent

V zásadě jsou ve vztahu k humoru dvě základní kategorie lidí. Těch, kteří humor s různým stupněm nadšení přijímají, případně jej ochotně předávají dále, je určitě většina. Těch druhých, kteří jsou navíc i jeho producentem, je jistě méně, ale o to větší zásluhu je třeba jim přiznávat. Samozřejmě je přechod mezi skupinami velmi pozvolný, dokonce jsou tací, kteří si svoji tvůrčí pozici snad z přirozené skromnosti ani neuvědomují.

Pravidlo číslo dvě

Fotografie je v zásadě záznam viděného. Z vlastní zkušenosti vím, že je třeba hledat „nesrovnalosti“ kolem sebe a být kdykoliv připraven je zachytit. Co je v pořádku, v obvyklém řádném stavu, tak, jak má být, na tom není většinou nic moc zajímavého, natož humorného. Těžko taková situace, zvláště v současném světě, nějak zaujme. Snad ještě v exotickém prostředí, kterého ovšem kvapem ubývá a je stále vzácnější.

Musíme se proto stále učit hledat komično, nebo alespoň lehce úsměvno např. doma, v každodenním životě. Dá se najít a zdá se mi, že dokonce utěšeně bobtná! Jan Werich by řekl, že v boji s lidskou blbostí nějak nebezpečně polevujeme a přitom rozhodně nemáme vyhráno. Právě fotografie má v tomto směru s pomocí moderní techniky obrovské pole působnosti.

Je tady ale ještě jedna podmínka.

Beze slov.

Pravidlo třetí a poslední

Fotograf, který chce používat humoru jako nástroje k vyjádření své myšlenky, musí pamatovat na příslušníky skupiny konzumentů, v marketingu se tomu říká cílová skupina. Musí alespoň v obecné rovině znát příjemce svého snažení, pamatovat na sdělnost svých obrazů, jejich srozumitelnost, možné specifické zájmy i citlivé body společnosti. Zkušeností v této oblasti nikdy není dost, stejně jako možných překvapení pro a proti. Mám takový pocit, že tady jsou ledy ještě tenčí, než jinde!

Důležitým pomocníkem k dosažení kýženého účinku je název snímku nebo doprovodný text. Tím lze smysl obrazu zaměřit potřebným směrem, posunout jeho význam, případně podat pomocnou ruku k pochopení záměru. Text ovšem není vždycky nezbytnou podmínkou. Doprovodný text může být také nahrazen nápisem přímo v obrázku.

Pár příkladů z vlastní tvorby

Jan Amos „Didaktický“ doporučuje názorné příklady. V bibli, kde tuto moudrost bezesporu pochytil, se jim říká podobenství. Přikládám tedy pár vlastních prací s komentářem jako příklady možného využití úžasného potenciálu, který v sobě humor má. Nejen svou schopností vyvolávat očistné salvy smíchu, ale zejména svým podílem na vytváření příjemnějšího, snesitelnějšího a ve svém důsledku i zdravějšího prostředí ve společnosti. Konec konců moc víc se pro to stejně dělat nedá!

Beze slov.

Nejprve příklad beze slov (viz také snímky výše). Tady není co dodat, jakýkoliv text by byl zcela zbytečný, naopak by působil jako neužitečná přítěž, divák by se dokonce mohl cítit podceňovaný ze strany autora. Je to typický moment, kdy platí známé „méně je více“.

Beze slov.

Nyní příklady s komentáři:

Fakír začátečník – tady text není nezbytný, ale přidává další význam. Výsledek není tak prvoplánový.

Holá pravda – text by vůbec nebyl nutný. Nabízející se název „Nestyda“ by nevadil, ale také neprospěl. Název „Holá pravda“ posouvá výsledek o podstatný kus dál nebo výš.

Pankáči – V tomto případě pomohla technika, přesněji jeden z báječných filtrů v ZPS 15. A také dodatečná retuš pozadí. Není na škodu si občas v počítači zahrát se slibným záběrem, výsledek nás může mile překvapit. Nesmíme ho ale dodatečně vydávat za geniálně promyšlený záměr. Už kvůli vlastnímu svědomí. Navíc, co když nás někdo vezme za slovo a bude takový náš výkon požadovat vždy!

Na těch děravých cestách se už fakt nedá jezdit! – záměrně je na snímku ponechána část plotu, na kterém je zavěšený ve větru se zmítající textilní panel s reklamou. Jinak by šlo o jednoduchou deformaci v ZPS 15. Ta by mohla působit poněkud samoúčelně. Text je v tomto případě zcela nezbytný.

Kdo to udělal?! – trochu prostinký fórek, snad omluvitelný pro kouzelně čistou grafiku.

Na závěr ještě ukázka blízká komunální satiře. Sorry.

Co to z těch křupavých houstiček leze? – ani se nechce věřit, že prasklina v papíru může mít takový nesympatický tvar! Nesrovnané linie jsou ponechány záměrně pro větší autenticitu záběru.

Poslední aktualizace 25. května 2013

14 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Josef Kroupa JOKR

V současnosti volný novinář a výtvarník. Výtvarné fotografii a grafice se věnuje od roku 1964. Kolem roku 1970 začal pracovat na originální výtvarné technice nazvané Fotart, kombinaci černobílé fotografie s barevnou kresbou nebo malbou. Současně pokračuje nejen ve výtvarné, ale i klasické a reportážní fotografii, kterou následně formálně dotváří do podoby blízké grafickému listu. Odtud název Fotografické listy. Od roku 1965 se zabývá kresleným humorem pod značkou JOKR. Své práce publikoval doma i v zahraničí v řadě časopisů, magazínů a v denním tisku. Je zastoupen ve sbírkách Moravské galerie v Brně, Slezského muzea v Opavě a festivalů fotografie a humoru v Knokke-Heist v Belgii a v bulharském Gabrovu.

Číst všechny články.

Komentáře