Jak jsem fotila domorodce

Ještě než jsem podnikla svůj první výlet do vzdálených tropů, chodila jsem na různá cestovatelská promítání. Chtěla jsem při nich nasát tu správnou atmosféru a načerpat užitečné tipy. V paměti mi zvláště utkvěla výše popsaná rada známého brněnského cestovatele a fotografa Jirky Kolbaby.

Cílem mé první cesty byly indonéské ostrovy Bali a Lombok. Musím se přiznat, že mi v úplně novém prostředí chvilku trvalo, než jsem se rozkoukala. Rychle jsem si ale ověřila, že jsou zdejší lidé vůči cizincům velmi přátelští a usměvaví. Jen je potřeba vyrazit mimo ty nejturističtější oblasti.

A pak jsem si to konečně vyzkoušela. Zkušenější Kolbaba měl pravdu. Když jsem si chtěla někoho blýsknout, stačilo se usmát, prohodit obligátní pozdrav, nadzvednout foťák s tázavým pohledem a každý s nadšením přikývl.

Panasonic Lumix DMC-FZ20, 1/80 s, F2,8, ISO 100

Jedna z mých prvních vlaštovek zachycuje paní v balijské vesnici při přípravě takzvaných obětinek. Těmi Balijci uctívají své hinduistické bohy a žádají je o ochranu jich samotných, jejich obydlí nebo dopravních prostředků.

Málokdy se mi ale povedlo vyfotit místního člověka při úsměvu. Dospělí se totiž většinou soustředí natolik, že se do objektivu přímo mračí. O rok později na indických Andamanech jsme měli možnost zdržet se delší dobu na jednom místě a díky tomu navázat bližší kontakt s několika místními. Tato fotka spokojeného Rahula – majitele místního stánku s jídlem – vznikla ve chvíli, kdy nás pozval k sobě domů a pohostil nás kokosem z vlastní „zahrádky“.

Panasonic Lumix DMC-FZ20, 1/100 s, F2,8, ISO 80

Nejvíce srandy zažijete při ukazování snímků

Protože považujeme řadu technických vymožeností za naprostou samozřejmost, většinu z nás ani nenapadne jedna zásadní věc. Lidé, kteří foťák nikdy pořádně nedrželi v ruce, jsou zvláště zvědaví na svůj výsledný portrét.

Někdo se na sebe zálibně kouká, jiný chválí, děti často jejich vlastní póza a výraz pobaví tak, že se za břicho popadají. Důkazem může být tato fotka z turisticky zatím téměř nepolíbené oblasti severních Andamanů.

Panasonic Lumix DMC-FZ20, 1/125 s, F4, ISO 80

A jak už jsem naznačila, čím zapomenutější oblast, tím lépe. Děti na následující fotce za námi přišly na liduprázdné pláži jižního Lomboku zvědavě samy od sebe. Chvíli nás jen bázlivě pozorovaly, než jsme se pustili do vzájemného rozhovoru v podobě psaní jmen klacíkem do písku. K neotřelým fotkám už je pak jen kousek.

Panasonic Lumix DMC-FZ20, 1/500 s, F5,2, ISO 100

V turismem nepolíbených oblastech platí, že my běloši jsme neustále středem zájmu. Všichni na vás koukají, sledují, co děláte, nebo na vás dokonce pokřikují. Nejlepší „obranou“ je tuto (pro nás někdy až dotěrnou) pozornost nadšeně vracet. Tím, že přátelsky pozdravíte, zeptáte se na cestu nebo zamáváte, rozhodně nic nezkazíte.

Panasonic Lumix DMC-FZ20, 1/500 s, F4, ISO 80

Nechtěným modelem se stanete i vy

V některých oblastech se místní doslova předhánějí, aby se s vámi mohli vyfotit na svůj mobilní telefon. My díky tomu zůstaneme na prestižních místech v mobilních albech mnoha a mnoha neznámých Indů, kteří se pak budou svým kamarádům chlubit, že mají za kámoše bělochy.
Obrovskou radost danému člověku uděláte, pokud se s ním vyfotíte i na svůj vlastní foťák. Indický klučina z tohoto snímku nám během pěti minut povykládal celý svůj život.

Panasonic Lumix DMC-FZ20, 1/125 s, F3,7, ISO 80

Podobné zážitky pak dodávají výslednému snímku v mých vlastních vzpomínkách úplně jiný rozměr, než kdybych fotila někde v povzdálí bez jakékoli interakce.

Poslední aktualizace 25. června 2012

34 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Hana Skořepová

Hanku možná někteří znáte ze serveru Tyinternety.cz, kam před svým nástupem do Zoneru pravidelně přispívala. Dva roky působila jako novinářka a copywriterka na volné noze, v květnu 2012 pak rozšířila náš marketingový tým. Nejvíce ji lákalo, že zde může propojit hned několik svých koníčků – psaní, online marketing a samozřejmě focení.

Číst všechny články.

Komentáře