Historické okénko: Panorama

Skládaná panoramatická fotografie tu, na rozdíl od klasických žánrů, není odjakživa. Víte, jak vznikala panoramata, když nebyly digitální aparáty? Pojďme se podívat do historie.

Snímky, které spadají do kategorie panoramatická fotografie, se od ostatních odlišují především úhlem záběru, který je extrémně velký. Z logiky věci vyplývá, že podobného efektu lze dosáhnout i při použití hodně širokoúhlého objektivu, který zachytí také velkou výseč reality. Kupříkladu objektiv typu rybí oko zvládne zachytit scénu ve 180° případně větším rozsahu.

Proč se tedy nefotí panorama širokoúhlými objektivy? Důvod je vcelku prostý, širokoúhlé objektivy s takto velkým úhlem záběru výrazně zkreslují obraz. Výsledná fotografie trpí sférickým zkreslením, které nepůsobí přirozeně a ve většině případů deformuje okrajové části snímku.

Skládat nebo neskládat

Jelikož není možné vyfotit jednoduše širokým ohniskem snímek, který by velký úhel záběru pokryl, objevují se dvě techniky tvorby panoramatického snímku. Jednou je skládání více dílčích snímků vedle sebe, čímž vzniká fotografie s širokým úhlem záběru avšak bez zkreslení. Druhou technikou, která byla velmi často používána především v analogové fotografii, je využití panoramatického fotoaparátu, který zvládne zachytit velmi široký úhel záběru.

Počátky panoramatické fotografie se v tomto duchu datují přibližně do poloviny 19. století, kdy předložil rakouský fotograf Josef Puchberger patent na fotoaparát, který dokázal zaznamenat úhel záběru 150°, výsledný snímek se zaznamenával na daguerrotypickou desku délky 61 cm.

Panoramatická aluminiová fotografie z roku 1864, Zdroj: Wiki

Dalším významným pokrokem byl příchod nového procesu záznamu obrazu, který fotografování v mnohém zjednodušil. V roce 1888 vstupuje na scénu fotografický film a pořizování panoramatických snímků je ještě jednodušší. I v této době tvořili fotografové panoramata jednoduchým přiložením deskových filmů vedle sebe, přesnost při snímání však musela být velmi vysoká.

Soutěž o fotobatoh Crumpler

Nezapomeňte, že s námi můžete soutěžit o fotobatoh Crumpler, vaším úkolem je vyfotit panoramatický snímek a zaslat nám ho. Podrobnosti najdete v zadání fotoúkolu.

Filmové panorama

Princip panoramatického fotoaparátu je vcelku jednoduchý, uvnitř přístroje je film natažen nikoliv v rovině ale v oblouku, skrze otáčivý objektiv pak pronikne světlo na celou plochu filmu. Mezi nejznámější fotoaparáty tohoto typu patří ruský Horizon, který je stále velmi populární díky relativně nízké pořizovací ceně a velmi jednoduchému ovládání, které přináší dobré výsledky. Do fotoaparátu se zakládá klasický kinofilm, na který se vejde 22 snímků. Podívejte se, jak pracuje.

Dalším velmi populárním panoramatickým fotoaparátem je Noblex Pro, který pracuje na prakticky stejném principu, pouze s tím rozdílem, že se jedná o středoformátový přístroj, produkující snímky formátu 50×120 mm. Noblex pracuje prakticky stejně jako Horizon, pouze jeho rozměry jsou větší a na rameni se pronese. Noblex se vyráběl také ve verzi pro kinofilm, jeho podoba byla prakticky stejná, pouze rozměry menší.

Panoramatické fotoaparáty však mají i klasickou konstrukci, kde se objektiv neotáčí. Jedním z nejpoužívanějších byl profesionální stroj Hasselblad Xpan. Kompaktní dálkoměrný fotoaparát je zvláštní svojí konstrukcí, která umožňuje snímat na klasický kinofilmový formát fotografie s téměř dvojnásobnou šířkou. Krom toho je možné fotografovat i na klasický kinofilmový formát, výsledná velikost snímku je tedy 24×36 mm anebo 24×65 mm. Na kinofilmový pás se tak vejde 21 širokoúhlých snímků, nemalou výhodou jsou také výměnné objektivy.

Digitální panorama

Současná digitální technika umožňuje snímání panoramatických snímků mnohem snazší cestou. Krom toho, že vyfotíte několik snímků v řadě a následně je složíte v počítači, umí novější fotoaparáty skládat panorama přímo. Není výjimkou, že digitál v ceně pár tisíc zvládne poskládat 360° panoramatický snímek tak, že při stisknuté spoušti otáčíte celým digitálem dokola. Po chvíli zpracování je vám výsledkem vcelku povedené panorama, zabírající celé okolí. Již tedy není nutné fotit jednotlivé snímky s překrytím, které pak digitál složí.

Existují však i aparáty, pracující na podobném principu, jako Horizon a Noblex. Rozdíl je pouze v tom, že se neotáčí objektiv ale celý fotoaparát, připevněný na speciálním stativu. Výsledkem je až 360° panorama s detailním rozlišením, které používají při své práci například detektivové. Jedním z takových zařízení je například Panoscan, ten nepoužívá klasický způsob snímání, ale spíše skenuje své okolí a vytváří tak plnohodnotný obraz. Princip záznamu tedy není takový, že se osvítí snímač a posléze se odečtou data, ale spíš takový, že se data odečítají průběžně, jako u skeneru. Níže se můžete podívat, jak Panoscan pracuje a jak se dá využít v praxi.

Poslední aktualizace 18. května 2011

42 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.
Jejda! Mrzí nás, že se vám článek nelíbil. Řeknete nám prosím proč?


Autor: Petr Březina

Komentáře