Fototrip: V bílé tmě

Jeseníky dokážou nabídnout slušnou porci zábavy a pro fotografy navíc nemalou inspiraci, a to v každém ročním období. Letos v zimě jsme zavítali na krátký přejezd místních hřebenů a vrcholů na běžkách. Zažili jsme jak čistou oblohu, tak i bílou tmu s viditelností sotva několika metrů.

Ideálním startovacím bodem na přejezd hlavního hřebenu Jeseníků je Červenohorské sedlo nebo Karlova Studánka. Vyráželi jsme z druhé lokality, resp. od hotelu Hvězda, který se nachází asi jeden kilometr nad Karlovou Studánkou. Odtud funguje kyvadlová doprava každou hodinu nahoru na Ovčárnu, která se nachází již ve výšce kolem 1300 m. n. m.

Kudy, kam?
Ovčárna je nejvýše položeným centrem lyžování u nás a kromě lyžařských vleků nabízí kvalitně upravené běžecké stopy často až do půlky jara.
Za jednodenní návštěvu rozhodně stojí i lázeňské městečko Karlova Studánka. Zdejší typická dřevěná architektura lázeňských domů vytváří atmosféru předminulého století a je co fotit. Lázně byly založeny v roce 1785 na místě staré železářské osady Hubertov a současné jádro městské památkové zóny tvoří dřevěné lázeňské domy v klasicistním empírovém stylu vybudované v průběhu 19. století.
Typická je pro ně právě architektura, jenž dodává celé Karlově Studánce jedinečný a nezapomenutelný kolorit. V části obce nazvané Hubertov stojí lovecký zámeček tehdejších majitelů panství. Kromě malebné architektury je možné ochutnat místní prameny, které mají díky rašeliništím vysoký podíl oxidu uhličitého.

Z Ovčárny vedou pro běžkaře v podstatě dvě základní trasy. Jedna směřuje na nejvyšší vrchol Jeseníků Praděd a potom přes chatu Švýcárnu do Červenohorského sedla, druhá, náročnější, vede přes hřeben do Skřítku. Přejezd hřebenu nabízí více adrenalinový zážitek a navíc na hřebenu není obvykle tolik lidí jako na hlavním tahu směr Praděd. Nástup na hřeben však vyžaduje dost strmý výšlap, případně lze také použít lanovku pro lyžaře.

Zamrzlé a sněhem obalené rozcestníky na chatě Švýcárna. Fujifilm FinePix AX200, 1/200 s, F8, ISO 100.

Hlavní hřeben nabízí přejezd několika vrcholů jako je Vysoká Hole (1464 m. n. m.), Velký máj (1386 m. n. m.) nebo Jelení hřbet (1367 m. n. m.). Ale hlavním lákadlem je téměř šestikilometrový mírný sjezd po ledových pláních hřebenu s krásnými výhledy do krajiny na obě strany. Takové výhledy se vám však naskytnou pouze v případě jasného počasí, což bývá v této oblasti spíše vzácností.

Panoramatický výhled z hlavního hřebenu, fotka je tónovaná více do modrých. Fujifilm FinePix AX200, 1/350 s, F8, ISO 100.

Zvolíte-li druhou, méně náročnou, trasu přes Praděd (1491 m. n. m.), s velkými výhledy moc nepočítejte. Obvykle bývá celé okolí Pradědu ponořeno do bílé tmy. Náladu si však můžete spravit ve výborné restauraci, která se na vrcholu Pradědu nachází. Odtud je pak možné se vydat směrem na Červenohorské sedlo přes chatu Švýcárnu, která patří mezi nejstarší chaty v Jeseníkách. Byla postavena v roce 1887, avšak její historie sahá ještě hlouběji. Švýcárna je typickým příkladem přeměny pastevecké salaše na klasickou horskou chatu.

Obalené stromy několika vrstvami sněhu a focení proti slunci vytvářejí zajímavý kontrast. Fujifilm FinePix AX200, 1/450 s, F8, ISO 100.

Nastavení expozice

Při fotografování v zimě často narazíte na nedokonalost expoziční automatiky ve fotoaparátech, ukazuje, jak reaguje na přemíru světlých ploch, které zimní krajina bezesporu nabízí. Výsledkem expoziční automatiky je pak obvykle podexponovaná fotografie, protože automatika si prostě myslí, že je příliš mnoho světla.

Ve vyšších polohách je na hřebenu vše pod silnou vrstvou sněhu bez vyjímky. Fujifilm FinePix AX200, 1/340 s, F8, ISO 100.

V podstatě se ale jedná o specifické převažování jasů u zimní krajiny. Proto je dobré s touto odchylkou počítat a spíše volit poloautomatický režim P a provádět korekci expozice do plusových hodnot. Množství korekce je potřeba nastavit individuálně podle typu fotoaparátu a konkrétních světelných podmínek, + 1 EV nebývá výjimkou.

Vyvážení bílé a ostření

Podobnou odchylkou a ilustrací nedokonalostí automatiky u většiny kompaktů je automatické vyvážení bílé. Proto se vyplatí vybrat jinou možnost nastavení bílé, nebo u pokročilejších fotoaparátů přímo vybrat konkrétní teplotu. Kompakty často nabízejí i režim focení v zimě, ale ten je potřeba vyzkoušet v konkrétních podmínkách, aby nezpůsobil více škody než užitku. Samozřejmě je možné si nastavit vlastní tónování snímku při pozdější úpravě podle vlastní kreativity nebo nálady, jak je vidět na některých přiložených snímcích.

Zaostřit vzdálený objekt na vzdáleném horizontu bývá při zimním focení často velký problém, zvláště u levných kompaktů, které nemají možnost volby ostřícího bodu. Proto může být někdy nevyhnutelné zaostřit na nejbližší možný bod pohybem fotoaparátu a potom se vrátit do původní kompozice.

Pohled na lesy kolem Pradědu. Fujifilm FinePix AX200, 1/250 s, F11, ISO 100

Výjimečně čistá obloha a nízká oblačnost dodávají snímku slušnou hloubku. Fujifilm FinePix AX200, 1/400 s, F9, ISO 100

Téměř černobílá krajina

Během zimního období bývá slunce nízko nad obzorem, proto vznikají záběry často proti slunci nebo velmi jasné obloze. To sice zvyšuje jejich kontrast, ale na druhou stranu může docházet k přepalům. Navíc jasně bílý sníh funguje při čisté obloze jako odrazná deska.

Utopené stromy v mlze dokáží navodit zajímavou náladu snímku. Fujifilm FinePix AX200, 1/160 s, F8, ISO 100

Omezená barevnost v zimní krajině společně s naopak silně difúzním světlem u oblohy s mraky vytváří prakticky černobílé snímky s nízkým kontrastem. Proto se vám může vyplatit vyzkoušet převod na monochromatický snímek později v počítači a také u něj navýšit kontrast.

Typická meteorologická situace kolem zimního Pradědu – mlha a vítr. Fujifilm FinePix AX200, 1/220 s, F8, ISO 100

Nepodcenit výbavu

V nízkých teplotách se výdrž akumulátorů výrazně snižuje, proto je důležité být na tuto eventualitu připraven, buď náhradní baterií při delších výletech, nebo alespoň vždy plně nabitou baterií. Je velká škoda, pokud dojdou baterie uprostřed zajímavé krajiny.

Zní to jako banalita a automatická záležitost, ale není dobré podcenit oblečení. V případě nenadálé změny počasí, což je v horách obvyklé, může nedostatečná vybavenost oblečení způsobit nejen konec fotografování, ale i ohrožení celého výletu. Prakticky se mi osvědčily dvoje rukavice, které mám oblečeny současně. Jedny jsou silnější a druhé pod nimi slabší, s kterými je možné bez problémů zapnout fotoaparát, zaostřit a vyfotit.

Počasí a oblečení není dobré v těchto výškových polohách podceňovat. Fujifilm FinePix AX200, 1/2200 s, F8, ISO 100.

Poslední aktualizace 21. března 2013

0 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.
Jejda! Mrzí nás, že se vám článek nelíbil. Řeknete nám prosím proč?


Autor: Jan Šimek

K fotografování jsem se dostal téměř před deseti lety, kdy jsem si pořídil jeden z prvních digitálních kompaktů od společnosti Canon na našem trhu, tehdy měl na dnešní dobu směšné rozlišení 2Mpx. Časem jsem přešel přes plejádu dalších kompaktů na digitální zrcadlovky od společnosti Nikon, u kterých jsem zůstal dodnes. Cenné zkušenosti jsem získal při působení ve fotografickém časopise DIGIfoto a focením pro časopis BIZ. Tématicky jsem nejraději v přírodě, na horách a především na cestách, na kterých člověk potkává nejvíce fotografických příběhů. Osobní web.

Číst všechny články.

Komentáře