Comte a ikony ženskosti

Do třetího dubna ještě můžete navštívit výstavu fotografií (nejen) módního fotografa Michela Comteho v pražské Leica Gallery. Abyste nekupovali zajíce v pytli, navštívili jsme ji také a přinášíme krátké shrnutí.

Výstava, kterou se Comte v Praze prezentuje, nese název Not Only Women. Feminine Icons of Our Times. Výstava je výběrem Comteho fotografií, které zobrazují ženy jako ikony moderního světa. Téma úzce souvisí nejen se stylizací fotografovaných osob, ale také s jejich pověstí a „známostí“. Vesměs se tudíž jedná o modelky a herečky světového formátu. Na výstavě se tak můžete setkat s Umou Thurmanovou, stejně jako se Sophií Lorenovou nebo manželskou francouzského prezidenta Carlou Bruni.

Výstava je instalována v prostorách pražské Leica Gallery, která jí svým intimním prostorem vyloženě svědčí, snad jen u velkých formátů by divák ocenil krapet větší místnost pro snazší prohlídku a kochání se autorovými snímky.

Kurátory výstavy jsou Serena Baccaglini a Maurizio Vanni, kteří k projektu říkají: „Comteho záběry se neomezují pouze na dobře provedený pohled na ženskou krásu, ale dotýkají se přímo intimity ženské podstaty. Jeho ženy nejsou nikdy pouze předměty, ale jsou jedinečnými osobnostmi, které fotograf svým uměním dokáže transformovat na ikony ženskosti.

Fotografie, kterými se v Praze Comte prezentuje, jsou poskládány jak z barevných, tak i černobílých snímků. Nutno dodat, že černobílá poloha sedí fotografovi více, barevných snímků, ze kterých by si divá tzv. sedl na zadek je menší množství. Comte vytváří obrazy, na kterých jsou zachyceny nejen krásné ženy, jsou to obrazy inscenované samotným fotografem, který se snaží zachytit i něco z osobnosti a duše portrétovaných.

Výstava bude v Praze instalována do 3. dubna, máte tudíž poslední šanci shlédnout snímky fotografa světového formátu. Co víc, je výstava prodejní, takže když se vám některý z obrazů velmi zalíbí, může brzy viset u vás doma.

Kdo je Michel Comte?

Švýcarský fotograf se narodil v roce 1954 v Curychu, jako vnuk průkopníka letectví Alfreda Comteho. Po vystudování restaurátorství pracoval v curyšské Galerii umění, poté pracoval jako fotograf pro curyšského módního návrháře.

První práce pro zahraniční objednatele získal Comte v roce 1978, kdy začal fotit pro módní domy Ungaro a Chloé, lano mu tenkrát hodil Karl Lagerfeld.  Od módy není většinou daleko do Parřže, kam se Comte v roce 1979 přesunul, o dva roky později se přeplavil přes oceán a zakotvil v New Yorku, kde spolupracoval s americkou mutací časopisu Vogue. Definitivně se pak Comte usadil v Los Angeles.

Počátkem devadesátých let pracoval Comte pro řadu módních domů a magazínů, pracoval na reklamních kampaních mnoha vyhlášených značek, namátkou zmiňme Dolce & Gabbana, Armani, Nike, Versace, BMW, Mercedes-Benz, Ferrari, Jaguar. Dlouhé roky sleduje na drahách F1 závodní stáj Ferrari a fotografuje Michaela Schumachera.

Ačkoliv je Michel Comte známý především pro své módní fotografie, stále více se v posledních letech věnuje reportážní a dokumentární fotografii. Cestuje do míst válečných konfliktů, jako je Afghánistán, Bosna, Etiopie, Súdán či Kambodža a snaží se zachytit tamní situaci a životní podmínky běžných obyvatel. Geraldina Chaplinová o něm prohlásila: „Je to potulný rytíř fotografie: tulák, dobrodruh, nomád s fotoaparátem.jpg“

Při zastávce na vernisáži pražské výstavy poskytl Comte rozhovor časopisu Reflex, kde je krásně zachycen způsob Comteho práce:

Četl jsem o vaší nezapomenutelné foto session s jazzovou legendou Milesem Davisem.
Lidé od něj mi říkali: Můžete si s ním dělat, co chcete, jen mu prosím, neoblékejte to červené kimono! Je od jeho bývalé manželky, významně dodávali. Mezitím jsem se domluvil s asistentem, aby to kimono našel a měl ho připravené. Před focením povídám Milesovi: Rád bych vás fotil nahého zezadu. On na to, že žádný problém. Počkal jsem si, až se otočil a pokynul asistentovi, aby mu kimono položil na ramena. Najednou vidím, jak zvedá prostředníček a se smíchem dodává: „Vy jste víc černej než všichni negři, který jsem kdy v Americe potkal!“ Od té doby jsme spolu celkem pravidelně pracovali až do jeho smrti.

Celý rozhovor si můžete přečíst na webu Reflexu anebo na blogu zlatapastelka.

Poslední aktualizace 30. března 2011

11 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Petr Březina

Komentáře