Co vydrží digitál

Když se někde začne diskutovat o tom, zda je mezi amatérskými zrcadlovkami lepší Canon, nebo Nikon, dříve či později obvykle padne závažný argument: ten Canon je z laciného plastu, kdežto Nikon, to je jiná kvalita. Opravdu je to tak?

Netuším, zda tento názor pramení z rozsáhlé zkušenosti, nebo je jen takovým nedůležitým pocitem. Sám bych ale tipoval, že plast je u obou značek prakticky stejný, jen Nikon mu dodává takovou líbivější povrchovou úpravu.  Ostatně, neslyšel jsem o tom, že by někomu přestala fungovat zrcadlovka vinou toho, co je na povrchu. Ale třeba máte jinou zkušenost – budu rád, když se o ni podělíte v diskusi.

Jako v bavlnce?

Před téměř šesti lety jsem se rozhodoval pro svůj v pořadí druhý digitál. A protože předsudky proti lacinějšímu řešení netrpím, padla nakonec volba na Canon EOS 30D. Pravda, patří ke střední třídě, plášť má kovový, všechno je robustnější. Ve srovnání s lacinějšími modely by ale neměl mít žádnou zvýšenou ochranu proti vlhkosti nebo prachu. Zpočátku jsem se jej proto snažil šetřit. Předsevzetí ale vzalo zasvé hned na první dovolené na kole.

Canon EOS 30D

Canon EOS 30D

Dopřál jsem mu sice pistolovou brašnu a vozil jej u pasu, aby příliš netrpěl otřesy na řidítkách. Jenže pak jsem byl jednou líný slézt z kola, jen jsem dal nohy na zem, jednou rukou držel řidítka, druhou vytáhl foťák… a popruh se zachytil o kolo, kolo se sesulo k zemi, můj zánovní přístroj spadl z výšky očí na asfalt. Dopadl na horní stranu.

Detail již narovnaných sáněk na externí blesk

Detail již narovnaných sáněk na externí blesk

Odnesly to hlavně sáňky pro blesk, jejichž deformaci jsem pak odstraňoval šroubovákem. Také západka vestavěného blesku se patrně zkřivila, protože od té doby blesk obvykle nevyskočí. Jen někdy ano, a pak funguje. A fungoval hlavně celý zbytek přístroje, jako by se nic nestalo.

Sáňky po několika letech používání

Sáňky po několika letech používání

Drsňák každým pixelem

A tak jsem jej přestal zbytečně šetřit. Léto se mnou tráví ve stanu, kde se vedro střídá se stoprocentní vlhkostí. V zimě mu dopřeji pár dnů lyžování, jednou dokonce i sjezdového – což byl při mých schopnostech zjevný nerozum, po několika pádech byla brašna plná sněhu a sluneční clona zlomená. Fotoaparátu nesvědčí ani přechody z mrazu do vyhřátých hospod – to se pak vždy celý orosí.

I takhle může vypadat tělo fotoaparátu

I takhle může vypadat tělo fotoaparátu

Letos v létě, po pěti letech, začal naznačovat, že to tak dál nepůjde. Přestal si pamatovat čas.  Také ostření se mi zdálo jakési pomalejší – že by špinavý senzor? Vrcholem utrpení pro něj byl pobyt na trutnovském festivalu. Pršelo, lidé začali tančit v blátě. Takovou fotografickou příležitost jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít.

Trutnov v dešti

Trutnov v dešti

Diváci i foťák v dešti

Diváci i foťák v dešti

Fotoaparát se snažím chránit pod nepromokavým pončem a vytahovat jen na nezbytnou dobu, tak, aby zůstal jen mírně navlhlý. Ale tentokrát pršelo tak, že promoklo i nepromokavé pončo. Canon statečně fotil, přežil tu průtrž, ale večer se mu zamlžil stavový displej, ze tří stisknutí spouště v průměru jen jedno vedlo ke správné expozici, zbytek snímků byl černý. Zdálo se,  že tentokrát už nedofotí.

Voda na objektivu

Voda na objektivu

Voda se dostane všude

Voda se dostane všude

Ale přes noc si trochu odpočinul a vyschnul, takže další den zase fungoval, jako by se nic nestalo. Po návratu do relativně suchého domu už si dokonce zase pamatuje čas. Přesto cítím, že jej takhle nemohu trápit věčně. Začal jsem se poohlížet po nástupci. Kdo ví, třeba to nebude Canon. Přesto doufám, že opět vydrží všechno utrpení, které pro něj nachystám. Možná to s odolností fotoaparátů není tak zlé. Co myslíte?

Vydrží další pětiletku?

Vydrží další pětiletku?

Poslední aktualizace 4. ledna 2012

45 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Petr Vozák

Komentáře