Cestopis: Živě z Ukrajiny

Ondřej Hruška už počtvrté vyrazil na Ukrajinu a poslal nám své postřehy z prvního týdne této cesty. Tentokrát má konkrétní cíl, černobylskou Zónu odčužděnja (vyloučení), místo, které se stalo synonymem pro globální katastrofu, místo, které ovlivnilo životy nás všech. V prvním článku nám představí Ukrajinu jako celek, shrne své předchozí zkušenosti s touto zemí a nastíní plány na další dny.  

Jsou tři základní oblasti, které by měly cestovatele na Ukrajině zajímat. Za prvé: pro Čechy nostalgií naplněná Zakarpatská Ukrajina (ze západního pohledu Podkarpatská Rus), která je nám geograficky i civilizačně nejblíže. Druhou okouzlující oblastí je pobřeží Černého moře, tedy Krym (Sevastopol, Simferopol) a Oděsa. Mimo tradiční silnou Ruskou přítomnost se zde odehrály události zásadní pro dějiny celuloidu: na Krymu vytvořil Roger Fenton v roce 1855 první válečné fotografie a Oděsa, zejména zdejší slavné schodiště, bylo dějištěm kanonického filmu Sergeje Eizenštejna – Křižník Potěmkin.

Krym, Foto: Milan Bureš

Třetí oblastí možného zájmu je hlavní město Kyjev (Kijiv, Kiev) a dvě hodiny vzdálená zóna Černobylu. Kyjev sám je důležitým uzlem pro cestu třeba na Krym nebo dál do Moskvy. Středoevropanovi však nabízí modelový příklad ruskojazyčného velkoměsta, se všemi sochami, památníky, velkou řekou (Dněpr), mixem národů bývalého SSSR, auty s černými skly a fascinující slovanskou kuchyní.

Krym, Foto: Milan Bureš

Dalšími zásadními místy pro návštěvu jsou historické město Lvov, plné polské a židovské historie, nebo Donbas, tedy města Charkov a Doněck, pro ty, kterým imponuje spíše industriální krajina.

Hygropark Kyjev, řeka Dněpr a Rodina Mať

Černobylská zóna byla až do loňské havárie ve Fukušimě, která se naštěstí svým rozsahem ani v nejmenším havárii v Černobylu nemůže rovnat, jediným místem svého druhu na Zemi. K tématu zóny se budu vracet i ve svých dalších článcích, a jelikož příčiny této tragédie jsou všeobecně známy (komu ne, doporučuji dokument BBC) budu se zabývat především tím, čím je Černobyl dnes.

Černobylská havárie
Na tomto místě bych ale rád připomenul všechny přímé i nepřímé oběti katastrofy z 26. dubna 1986. Počet přímých obětí je znám, během prvních týdnů zemřelo na smrtelné dávky záření 232 lidí. Nemoc z ozáření způsobuje sloupání kůže až na maso, dojde k selhání vnitřních orgánů a dochází k destrukci DNA. Zato počet nepřímých obětí, je obecně podceňován. MAAE (Mezinárodní Agentura pro Atomovou Energii) hovoří o čtyřech tisících, studie Greenpeace až o 200 000 úmrtí v důsledku Černobylské katastrofy.Jisté je, že dnes má na Ukrajině okolo dvou milionu lidí status postiženého Černobylskou havárií, což je spojeno s nějakou formou kompenzace. K tomu je nutné připojit další postižené v Rusku a především v Bělorusku. Dodnes činí náklady spojené s havárií několik procent ukrajinského rozpočtu. Vše mohlo být alespoň trochu jinak, nebýt šílené arogance a ignorace tehdejší vládnoucí vrstvy, která si nebyla schopná připustit, co se děje a nechala své občany bez varování vystavené radioaktivnímu spadu.

Ukrajina je zemí zaslíbenou, v podstatě neobjevenou a vrcholně zajímavou. Jak se tedy na Ukrajinu dostat, jak se orientovat, co dělat před odjezdem?

Zátiší v Užgorodu

První a základní bod je umět číst azbuku. Nemusíte umět přímo rusky, natož ukrajinsky Ruština a ukrajinština se liší asi tak jako čeština a slovenština, některé znaky se liší, a ukrajinská slovní zásoba je bližší té západoslovanské. Do jazyka se lze velmi snadno dostat, ovšem chce to dobrou příležitost, například vesnickou hospodu nebo delší cestu vlakem. Když si ještě před odjezdem osvojíte některá základní slovíčka a fráze, vše bude jednoduší. Ti z vás, kteří měli ruštinu jako povinný předmět, mohou vyrazit hned.

Druhým bodem je vědět co chcete na Ukrajině dělat a vidět a tomu přizpůsobit vybavení a další body přípravy.

Hřbitov v Koločavě

Za ideální vstup do ruskojazyčného světa a nádherný kus planety považuji Podkarpatskou Rus. Nabízí se dvě základní možnosti, a to jednak jet na hory nebo do civilizace. Ukrajinské Karpaty nejsou ani tak vysoké ani tak strhující jako ty Rumunské, ale jsou rozhodně opuštěnější, je-li to právě pro vás přidaná hodnota.

V celé délce od Slovenských k Rumunským hranicím jsou podobné, postupně se zvedají (nejvyšší hora Goverla, 2061 m.n.m je právě ve východní části). Charakterem jsou to pozvolné kopce beze skal, plné salaší, pastvin a kleče. Pokud už někoho potkáte, je to Čech, Maďar nebo Polák. Ukrajinci turistiku neprovozují, a když, tak jen v podobě výstupů na Goverlu. Poznáte je podle naprosto nevyhovující výstroje a komických pláštěnek. Na poloninách, jak zní místní název pro pozvolné nezalesněné kopce, můžete nerušeně rozjímat a civilizaci je v tom případě lepší úplně se vyhnout.

V Siněvirské domácnosti

Jestliže preferujete civilizaci, pak se můžete vydat do správního města Užhorod, které má asi sto tisíc obyvatel, univerzitu a je to město západního střihu. Dále se dá doporučit Mukačevo, Solotvinu se solnými doly lázněmi, Jasinju v horách (kdysi nejvýchodnější obec ČSR), Koločavu se známou historií okolo Nikoly Šuhaje, místní hospoda a ubytovna Četnická stanice je Mekkou českých výprav, nebo národní park Siněvir, kde není třeba zásadního vybavení.

Pokud s sebou nevezete stan, ubytovat se dá v nejrůznějších Turbázách (turistická základna), ubytovnách nebo i v soukromí. Ceny začínají okolo 50 Hřiven (1 Hřivna = 2,50 Kč) za lůžko. Platit na Ukrajině za hotel postrádá jakoukoliv romantiku!

Koločava

Jak se tam dostat

Mohu-li doporučit nějaký spoj, pak jednoznačně vlak, přesněji noční spoj Praha – Humenné, ze kterého vystoupíte v Michalovcích. Doporučuji rezervaci v lůžkovém vagonu, je to i trénink na delší vzdálenosti na samotné Ukrajině nebo na Transsibiřskou magistrálu.

Z Michalovců přejedete buď slovenským autobusem do Užgorodu nebo jiným spojem například do Mukačeva. Po městech i mezi vesnicemi funguje systém maršrutek – několikamístné dodávky, kde se platí podle vzdálenosti přímo řidiči – které vás dovezou všude. Mezi městy funguje pravidelná linková autobusová doprava. V rámci Podkarpatské Rusi nemá smysl používat vlak, protože je extrémně pomalý a nemusí vůbec jet.

Fotografování na cestách
Každá oblast má pro fotografa specifika, která je třeba znát. Jsou určeny především náboženstvím, kulturou, náladou obyvatel a klimatem. V případě Ukrajiny a Ruska se lze spolehnout na pozitivní přístup k Čechům, daný příslušností k jedné velké slovanské rodině. Pro fotografování lidí je dobré umět nějakou základní větu: „Ja mogl by vas fotografirovať?“ – „Pačemu, Dlja sibja?“ – „Da, dlja sibja, spasiba.jpg“ Zejména ženy mohou odmítnout nebo fotografování podmínit úpravou zevnějšku.Mladí Rusové a Ukrajinci přesně vědí, jak chtějí na fotografiích vypadat, mají naučené neuvěřitelné pózy, takže zachytit přirozený okamžik chce trpělivost. Na náměstích a u památníků lze pozorovat dvojice dívek, které se společně fotí, neustále záběr opakují, zkouší gesta a výrazy tváře, dokud nejsou spokojeny. Taková fotka pak docela určitě skončí na ruském Facebooku, síti Vkontakte.

V odlehlých vesnicích, mezi venkovany, je třeba získat důvěru delším pobytem, potom už přichází krásné obrazy samy. Obecně se dá říct, že je lepší tvářit se jako hloupý turista s levným fotoaparátem a dělat to, co chcete, než ohromovat velkou a drahou výbavou. Potom totiž vzbuzujete lehkou nedůvěru a otázky proč a pro koho vlastně fotografujete. Drzým stylem a bez dovolení lze zachytit autentické momenty, ale riskujete, zejména u mafiánských typů, verbální či jiný výpad.

Co vlastně fotografovat? Nabízí se často neuvěřitelné módní kreace obyvatel, bizarní situace a okamžiky, památky a památníky (hrdinové, Lenin, válečné memoriály), bizarní socialistická architektura. Policejní přítomnost je zde obecně vyšší a tak je třeba si dát u strategických objektů trochu pozor.

Fotografie doprovázející tento článek vznikly kompaktními přístroji Canonet a Olympus Mju, čtvercové snímky jsou z Flexarety. Snímky Milana Bureše z Krymu pochází z Mamiya RZ67. Na cestách se vždy nelze spolehnout na možnost dobíjet baterie, je třeba jich mít dostatek, nebo pracovat s analogem, který je i odolnější vůči zničení.

Ukrajina samotná je už delší dobu známa jako výborná příležitost pro dobrodruhy. Od roku 2006 kdy byly pro občany EU zrušeny víza, už nám nic nebrání zkoumat a užívat si krásy této fascinující a neuvěřitelně levné země. V dalších článcích zde najdete informace o Kyjevě, praktické informace o Černobylské zóně i aktuální foto-eseje.

Koločava, hřiště základní školy

Poslední aktualizace 24. dubna 2012

36 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.
Jejda! Mrzí nás, že se vám článek nelíbil. Řeknete nám prosím proč?


Autor: Ondřej Hruška

Fotograf teoretik i praktik, student, cestovatel, kurátor a organizátor večírků. V současné době je mou hlavní zábavou provoz zlínského kulturního prostoru bunkr G (Photogether Gallery), kde organizuji výstavy, koncerty a autorská čtení. Naše činnost ale přesahuje hranice Zlína, site-specific instalaci Sladkovského stěna jsme představili v Olomouci a Znojmě. Mimo to dokončuji studium reklamní fotografie na Univerzitě Tomáše Bati. Fotografii chápu především jako nástroj pro budoucí zkoumání historie, proto by měl každý obraz nést určitou objektivní informaci. Což lze chápat i jako obranu proti přemíře "fotografických prostředků", ve fotografiích nadšenců - amatérů. V současnosti pracuji s velkým formátem, kterým dokumentuji pozůstatky socialistické architektury, kompaktním zastaralým digitálem pro osobnější výpovědi a večírky a s digitální zrcadlovkou, když chci být seriózní a vypadat jako fotograf. V užité tvorbě se věnuji fotografii designu, architektury, módy a kulturních akcí. S kolegou Milanem jsme projeli Transibiřskou magistrálu k Bajkalu a zpět. Další cestovatelské zkušenosti mám z Káhiry, Londýna, Ukrajiny a z pohoří Rumunska a Černé hory.

Číst všechny články.

Komentáře