Čekat se stativem nebo nečekat?

Vývoj techniky, především vstup fotografie do digitální éry, jako všude jinde, i tady nenechal kámen na kameni. A tak se dnes život bez stativu a bez mnohdy s tím souvisejícího čekání stává stejně relevantní jako život s ním.
Nástroj nebo zbytečné závaží?
V řadě oborů, například ve vědecké nebo technické fotografii, bude pevně fixovaný přístroj nejspíš stále nezbytný. V takových případech bývají ovšem na snímky také obvykle kladeny specifické požadavky.

Další kategorií, kde je stativ velmi zhusta (ale ne úplně vždy) potřebný, je ateliér. Tady příprava snímku, prostředí i objektu může zabírat mnoho času. Pak je pevná poloha přístroje přinejmenším výhodou. Daleko nejproblematičtějším okruhem je však bezesporu volná tvorba v exteriéru.

Ačkoliv a přestože jsou naše kategorie jen tak lehce nahozené, stativ může být výraznou pomůckou, ale mnohdy spíše zdržující koulí na noze.

Obyčejná ulice.

Na jedné výstavce vesměs v ateliéru vykoumaných snímků zaznělo z úst autora, že právě toto je skutečná umělecká fotografie, na rozdíl od všelijakých těch záběrů pokoutně kradených na ulici. Měla to být narážka na předchozí expozici právě takových krádeží.

Jak je to s tím uměním

Poněkud drsná slova spadající spíše do časů nekonečných klubových debat na zajisté „nosná“ témata, jako například, která vývojka je nejlepší. Snad už tyto doby máme za sebou. Není náhodou, že moderní umění se zrodilo v okamžiku, kdy malíři vyšli z ateliérů do skutečného života! A snad už nikdo nepochybuje o tom, že fotografie, alespoň některá, je také uměním. Uměním, které jako žádné jiné dokáže zachytit kouzlo okamžiku v proudu plynoucího času.

Právě pro ten neopakovatelný okamžik může být stativ fatální překážkou. S určitou nadsázkou můžeme říci, že nám musí být jasné předem, zda chceme technickou fotografii s maximální hloubkou ostrosti a množstvím informativních detailů, nebo autentický záběr, zachycující atmosféru, impresi. Tu ani tou nejdokonalejší technikou zpravidla uměle vytvořit nedokážeme. Jednoduše také proto, že nás třeba ani nenapadne.

Františku, tobě snad roste svatozář.

Naštěstí úžasná dokonalost současné techniky, jestliže ji umíme využít, nás může osvobodit od neustálého sledování parametrů a dovolí spíše se soustředit na prožitek, na to cosi navíc, co z našeho záběru může udělat opravdové umění.

Nejsou mimo mísu.jpg

Ta dokonalá technika, přesněji stále rostoucí kapacita paměťových karet, nám poskytuje ještě další, donedávna jen těžko dosažitelnou možnost. Nemusíme se zabývat počtem snímků, nemusíme šetřit citlivým materiálem jako dříve. Z více záběrů pak můžeme vybírat. I tady se ovšem setkáváme se známým pravidlem, že možná budeme vybírat tak dlouho, až se vrátíme k tomu prvnímu záběru. Ten bychom však kvůli stativu, tedy čekání, možná nemuseli ani stihnout.

A jsme zase u toho světla

Fotografie je totiž záznamem momentálního stavu světla, my vlastně nefotografujeme objekt jako takový, my zachycujeme jeho obraz, jak jej představuje momentální osvětlení. Pro fotografii to, co není osvětlené, jako když neexistuje. Včetně třeba i částeček v atmosféře, ovšem v závislosti na jejich velikosti. V jiném světle může vypadat objekt zcela jinak a vyvolávat zcela jiné pochody v mysli diváka.

Ani ty „nejdokumentárnější“ snímky nejsou na světle nezávislé, naopak. Vždyť pro fotografování na pohlednice existují příručky, prakticky doporučující roční a denní dobu, kdy fotografovat třeba konkrétní historickou budovu, aby snímek poskytoval co nejvíce informací a byl dobře použitelný právě pro danou pohlednici.

Nábřeží v Havaně.jpg

Jaký je vlastně mechanismus objevování fotografických motivů? Když se nad tím zamyslíme, to, co nás na fotografovaném objektu nebo situaci určitě zaujalo, bylo právě světlo v okamžiku, když jsme motiv objevili. Je tedy třeba jednat a nenechat si moc velkou časovou prodlevu, aby ten zázrak nezmizel v nenávratnu. Pak můžeme jít další dávkou snímků takzvaně na jistotu. To znamená jistotu technických parametrů, světelný stav se mohl mezitím změnit. Největším znakem profesionála je udělat i první záběr technicky dokonalý.

Stativ, ano nebo ne?

Toto vše se naprosto netýká jen fotografie obvykle zvané reportážní. Na správné chvíli záleží vždycky. Rozhodně z toho nelze vyjmout statické objekty jen proto, že nám neutečou. Efekt jejich nasvícení se může okamžitě změnit v naprosto fádní variantu. Do arsenálu zkušeného autora patří samozřejmě i schopnost trochu předvídat.

Co tedy na závěr? Stativ, včetně s ním spojeného čekání, není třeba zahazovat, rušit. Zaručeně se bude stále hodit pro určité, dnes už se dá snad říct speciální, situace. Mnohdy však může představovat jisté omezení. Naštěstí se s ním nemusíme tahat pořád. Profesionála a umělce z nikoho automaticky neudělá.

Poslední aktualizace 17. března 2013

15 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.
Jejda! Mrzí nás, že se vám článek nelíbil. Řeknete nám prosím proč?


Autor: Josef Kroupa JOKR

V současnosti volný novinář a výtvarník. Výtvarné fotografii a grafice se věnuje od roku 1964. Kolem roku 1970 začal pracovat na originální výtvarné technice nazvané Fotart, kombinaci černobílé fotografie s barevnou kresbou nebo malbou. Současně pokračuje nejen ve výtvarné, ale i klasické a reportážní fotografii, kterou následně formálně dotváří do podoby blízké grafickému listu. Odtud název Fotografické listy. Od roku 1965 se zabývá kresleným humorem pod značkou JOKR. Své práce publikoval doma i v zahraničí v řadě časopisů, magazínů a v denním tisku. Je zastoupen ve sbírkách Moravské galerie v Brně, Slezského muzea v Opavě a festivalů fotografie a humoru v Knokke-Heist v Belgii a v bulharském Gabrovu.

Číst všechny články.

Komentáře