https://www.milujemefotografii.cz/wp-content/uploads/2011/06/20110629_titulni_corbijn.jpg

Anton Corbijn – fotorežisér

Pokud jste v posledních třech dekádách viděli černobílou fotografii některé z hvězd hudebního nebe, pak to byl s největší pravděpodobností snímek z rukou Antona Corbijna, který se proslavil především těmito snímky, není to ale to jediné, čím se zabývá…

Fotografické vidění je velmi užitečné nejen při focení, Anton Corbijn to dokázal velmi jednoduše tím, že se vrhl také do filmových vod a natočil několik filmů a videoklipů, tím je příběh nizozemského umělce poměrně nestandardní.

Důvod tohoto vývoje je však prostý, Anton Corbijn, se narodil v roce 1955 ve Strijenu v Holandsku, s fotografií začal koketovat o dvacet let později, když navštívil koncert nizozemského hudebníka Hermana Brooda, který byl v té době vycházející rockovou hvězdou. Spojení hudby, kterou měl Corbijn velmi rád a fotografie, která mu umožnila zachytit oblíbené umělce a uchovat tak alespoň něco z atmosféry koncertů, bylo ideální pro startovací pozici mladého fotografa.

Anton Corbijn

Anton Corbijn

Původní plán stát se misionářem (Corbijnův otec je farář) se postupem času mění v plán stát se fotografem, což se mu začíná dařit, když pracuje v polovině sedmdesátých let pro popový časopis Oor.

O čtyři roky později se Corbijn přestěhoval do Londýna, kde zaujal svými fotografiemi největší magazíny, jako byly Rolling Stones, Vogue, Elle, Icon či Stern. Ty ho začaly externě zaměstnávat a Corbijnovy fotografie hudebníků a skupin se staly takřka ikonami, stejně jako posléze on sám. Postupem času se začal Corbijn soustředit na největší hvězdy showbusinessu, které fotil v osmdesátých letech v pro ně netypických situacích či pózách.

Depeche Mode

Depeche Mode

Výčet fotografovaných umělců by vydal na několik stran, z těch nejvýznamnějších spoluprací jmenujme U2, Depeche Mode, Joy Division, Davida Bowieho, Roxette, Milese Davise, Captain Beefhearta, Roberta de Niro či Clinta Eastwooda.

Corbijnovy portréty většinou nevyprávějí o úspěchu, často pojednávají především o vnitřních pocitech jednotlivých umělců. Specifikem Corbijnových fotografií je častý čtvercový formát a černobílé provedení. Barevných snímků najdete v jeho sbírce snímků opravdu málo, první se objevily koncem osmdesátých let, kdy fotografoval s barevnými filtry.

Videoklipy a filmy

Spolupráce se skupinou Depeche Mode byla jednou z prvních na poli filmu, Corbijn v polovině osmdesátých let pro kapelu režíroval klip ke skladbě A question of time, poté spolu točili v nepravidelných intervalech hudební klipy až dodnes. Druhou kapelou, se kterou spolupracuje Corbijn podobně dlouho, jsou irští U2. S těmito dvěma kapelami spolupracuje dodnes, a to nejen na videoklipech či obalech alb, ale také na celkovém vizuálním stylu a scénografii koncertních vystoupení.

První filmový pokus, který nebyl videoklipem, se odehrál v první polovině devadesátých let, kdy Corbijn natočil krátký experimentální dokument o umělci jménem Don Van Vliet, který vystupoval do nedávna pod přezdívkou Captain Beefheart. První celovečerní debut s názvem Control natočil Corbijn v roce 2007, snímek je biografií skupiny Joy Division a jejího frontmana Iana Curtise.

Druhým celovečerním filmem je Američan z roku 2010, kde Corbijn spolupracoval s Georgem Clooneym, který hraje nájemného vraha. Film je zcela odlišný od předchozího biografického snímku, v Američanovi plyne čas velmi pomalu, a hlavní hrdina také nikam nespěchá, jedná se spíše o příjemnou reminiscenci detektivek ze sedmdesátých let.

Bono

Bono

Fotografie Antona Corbijna

Valná část Corbijnových fotografií se vyznačuje velmi kontrastním podáním černé a bílé, především u starších snímků byl kontrast jedním z hlavních poznávacích znamení. Postupem času se Corbijn oprostil od obrazové tvrdosti a jeho snímky mají měkčí tón, mnohdy ještě doprovázený tónováním snímku do modré nebo hnědé barvy. Vývoj je velmi dobře patrný při porovnání jeho fotografických knih.

První s názvem Famouz z roku 1989 přináší snímky pořízené převážně v osmdesátých letech a představuje Corbijnovu dřevní dobu kontrastních snímků, další kniha Star Trak z roku 1996 obsahuje množství snímků, které jsou laděny spíše do hněda. V roce 1999 vychází kniha modrých portrétů Still Lives.

Miles Davis

Miles Davis

Corbijnovy fotografie využívají pevných a jasných struktur, díky kterým jsou přímočaré a velmi silně působí na diváky. V prvním plánu jsou snímky spíše melancholické, čemuž napomáhá jak černobílé provedení, tak i pózy a místa, v nichž jsou umělci zachyceni.

Ačkoliv mnozí namítají, že se Corbijn soustředí především a celebrity, sám k tomu dodává: “Nerad dělám s lidmi označovanými za celebrity. Bono z U2 je dnes jistě celebrita, ale ne pro mě. Nefotím cíleně celebrity, i když si to lidi často myslí. Rád sbírám momenty, které obohacují můj život, a odchod Britney Spearsové z nemocnice to rozhodně není.” (Zdroj: idnes)

Okomentujte článek