A pak přišla civilizace, znovu

Bokor Hill Station, kambodžské horské středisko sloužící k přečkání veder v tropickém létě, postavené Francouzi počátkem dvacátých let minulého století, leželo už pár měsíců na seznamu opuštěných míst, která jsem se rozhodl navštívit. Kromě své „duchařské“ atmosféry mě toto místo lákalo i tím, že vesměs všechny snímky, které mi při prohlížení na webu vyplivl vyhledávač, byly až na výjimky nekvalitní, a to jak formou, tak i po stránce obsahové. Když jsem během letních měsíců plánoval svou říjnovou cestu jihovýchodní Asií, dlouho jsem se nerozmýšlel. 

Sobotní ráno, asi půl deváté dopoledne místního času. K hotelu je právě přistavena motorka (5 USD/den pronájmu), na které se za pár chvil vydám do Národního Parku Bokor (NPB). Slíbená plná nádrž se nekoná, a tak ještě musím do centra Kampotu pro benzín.

Sluneční paprsky nabývají na intenzitě a já před devátou konečně vyrážím Národní silnicí číslo tři z Kampotu. Odbočka ke vstupu do NPB se nachází zhruba po osmi kilometrech jízdy. Po vjezdu do parku (a zaplacení vstupu 5 USD/osobu) začíná silnice stoupat a víceméně ve stoupání stále pokračuje následujících 32 kilometrů, po kterých bych měl narazit na vytýčený cíl.

Rady a tipy
Při toulání se po NPB byste se měli držet vyšlapaných stezek, pokud byste chtěli jít více do divočiny, zeptejte se u vjezdu správců parku – zřejmě vám doporučí nějakého průvodce. Vinou toho, že v oblasti se stále mohou vyskytovat fungující miny, byste se bez něj mimo cesty a stezky raději neměli vydávat. Divoká příroda zde prý navíc oplývá žijícími slony, opicemi a tygry.
Na cestu se vyplatí vzít s sebou nějaké jídlo a, zvlášť v horkých dnech, také dostatek pití. Nahoře žádný obchod není, ale je možné, že když tomu dáte rok či více, už tam bude stát nějaká restaurace s tradiční khmérskou kuchyní. 
K Hill Station se můžete dostat kromě motorky i autem, které se však musí naplnit dostatečným počtem osob. Cena pronájmu auta se pohybuje od 8 USD/osobu na den.Trasu k Hill Station si můžete prohlédnout na Google mapách.

Zde je pak zaznamenána odbočka k vodopádům.

Den před cestou jsem se od místních dozvěděl, že mám docela štěstí: cesta je postavená zcela nově a otevřená asi tři týdny před mým příjezdem. Dřív bych se bez pronájmu terénního vozu a řidiče nahoru nedostal, cesta totiž připomínala víc vyschlé koryto řeky než vozovku. Nyní to už ale není žádný problém.

Nově postavená cesta k Bokor Hill Station. Lehce zvládnutelná autem i na motorce. F5,6, 1/1000 s, ISO 200, ohnisko 12 mm.jpg

Nově postavená cesta k Bokor Hill Station. Lehce zvládnutelná autem i na motorce. F5,6, 1/1000 s, ISO 200, ohnisko 12 mm.

Cesta byla otevřena teprve nedávno, což je znát na mnoha místech. Přesto si už nyní některé úseky žádají konstrukční úpravy. F5,6, 1/1250 s, ISO 200, ohnisko 12 mm, výřez

Celkem mi cesta nahoru trvá přes dvě hodiny. Pauzy na focení se někde projevit musí. Nahoře mě pak čeká nejedno překvapení, ale bohužel i zklamání. To, že zde vede zcela nová silnice, má své developerské důvody: je tady velice živo a staví se ve velkém. Některé ze skoro sto let starých budov jsou srovnány se zemí a na jejich místech už stojí nové.

Změny, které se momentálně dějí v Jižní části Národního parku Bokor, jsou nepřehlédnutelné. F5,6, 1/1000 s, ISO 200, ohnisko 12 mm.

Mojí první zastávkou je katolický kostel, ve kterém se zřejmě usídlila rodina některého z místních dělníků. Venku se suší prádlo, okna jsou zabedněná. Dovnitř si tak raději netroufám. Pokračuji pěšinou okolo kostela k lepšímu výhledu na celé okolí. Fotím a tak trochu mám pocit, že „vařím z vody“. Místo a podmínky absolutně neodpovídají tomu, v co jsem doufal, což se bohužel podepíše i na výsledných snímcích.

Stezka k starému katolickému kostelu. F5,6, 1/800 s, ISO 200, ohnisko 14 mm.

Na kostelní zdi se sušilo prádlo. F5,6, 1/100 s, ISO 200, ohnisko 14 mm.

Stezka k starému katolickému kostelu. F5,6, 1/500 s, ISO 200, ohnisko 14 mm.

Výhled z vyvýšeného místa za kostelem. F5,6, 1/250 s, ISO 200, ohnisko 14 mm.

Pokračuji jízdou k budově Palace Hotelu a kasina, kde mě čeká další překvapení. Budova je obestavěna lešením a parta dělníků ji opravuje. Těžko říct s jakým záměrem – zda chtějí budovu pouze spravit a dál využívat jako turistické lákadlo, nebo celkově zrekonstruovat. Ani místní mi na mé dotazy nedokázali s přesností odpovědět. Člověk se tak nedostane dále než k plotu, který brání vstupu blíže i do samotného nitra Palace Hotelu. Žádné fotky zevnitř si tak neodvezu. Pocit zklamání je na mně znát stále víc, ale alespoň obejdu a nafotím hotel ze všech stran.

Celkový pohled na Bokor Palac Hotel & Casino. F5,6, 1/200 s, ISO 200, ohnisko 37 mm.

Cedule před Palace Hotelem & Casino říkala jasně: Nevstupovat. Nebezpečí. F5,6, 1/800 s, ISO 200, ohnisko 32 mm.

Okolí Bokor Palace Hotelu. F5,6, 1/400 s, ISO 200, ohnisko 24 mm.

Stará vodárenská věž. F5,6, 1/250 s, ISO 200, ohnisko 30 mm.

Vydávám se kousek zpět a přes silnici k vodojemu. V tu chvíli začíná lehce pršet, proto schovávám foťák a nasedávám na motorku. Beru to po cestě zpátky k pár kilometrů vzdálené odbočce, která mě dovede až k vodopádům (celkem asi 7 km). Cestu už netvoří nově zbudovaná asfaltka, ale klasická prašná cesta. Občas člověk sice musí jet krokem, ale jinak je naštěstí uježděná, za což děkuje především mé pozadí. Posledních asi sto padesát metrů musím sesednout a pokračovat pěšky.

Odbočka k vodopádům zatím nebyla asfaltová, bez větších obtíží se však sjet dala. F5,6, 1/200 s, ISO 200, ohnisko 24 mm.

Poslední úsek k vodopádům už bylo nutné urazit pěšky. F5,6, 1/2000 s, ISO 200, ohnisko 14 mm.

Vodopády. F5,6, 1/200 s, ISO 200, ohnisko 24 mm.

Vodopády. F5,6, 1/250 s, ISO 200, ohnisko 14 mm.

Místní a turisté u vodopádů. F5,6, 1/200 s, ISO 200, ohnisko 24 mm.

Historie Hill Station
Středisko bylo vybudována počátkem dvacátých let minulého století na popud francouzských kolonistů, kteří chtěli utéct před nesnesitelným horkem a vlhkostí hlavního města. Podle údajů z Wikipedie při stavbě přišlo o život na devět stovek lidí. Kolem centra Bokor Palac Hotel & Casino byly situovány obchody, dále i pošta, kostel a královské apartmány.
Místo bylo opuštěno celkem dvakrát. Poprvé během druhé světové války, kdy Japonsko vtrhlo do Kambodži. Podruhé pak v sedmdesátých letech, kdy zemi zachvátili Rudí Khmérové. Ještě v devadesátých letech dvacátého století sloužil Bokor Hill Station jako jedna z posledních bašt Rudých khmérů.
V posledních letech se tu začínají dít velké změny, viz hlavní text, a podle některých neověřených informací z druhé ruky se zde za nějaký čas budeme moci setkat i s takovým zásahem do národního parku, jako je výstavba golfového hřiště…

 

Místní a turisté u vodopádů. F5,6, 1/640 s, ISO 200, ohnisko 14 mm.

Vodopády. F5,6, 1/400 s, ISO 200, ohnisko 14 mm.

Vodopády se vyplatí navštívit hlavně v období děšťů takže aspoň roční období mi vyšlo, jinak zde může být vody poskrovnu. Narazím zde na skupinku místních dělníků, kteří odpočívají při polední pauze. Ani se jim nedivím, v pravé poledne se do člověka slunce dokáže pěkně opřít. před následující cestou zpět do Kampotu, si tu alespoň zchladím nohy. Po návratu si v místní kavárně dopřeji ledovou kávu a přemýšlím nad tím, zda proslulé chrámy v Angkoru, za kterými vyrážím následující den, pro mě chystají podobně nemilé překvapení. Naštěstí nikoliv, ale to už je součást jiného příběhu.

Foceno s Olympus PEN E-PL3
Protože na cestách rád ušetřím každý kilogram, ale nechci se nechat omezovat obrazovou kvalitou, sbalil jsem si tentorkát Olympus PEN E-PL3 a k němu pak setový objektiv Olympus M.Zuiko Digital 14–42 mm F3,5–5,6 II R a také širokoúhlý a výborně světelný Olympus M.Zuiko Digital 12 mm F2 ED. Součástí mé fotovýbavy byl i panoramatický Horizont, který málokdy na cestách nechávám doma. Snímky zde vystavené jsou však výhradně z digitálu (důvod je prostý, viz článek Jak mě zradil Horizont).

 

Poslední aktualizace 29. ledna 2012

5 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.
Jejda! Mrzí nás, že se vám článek nelíbil. Řeknete nám prosím proč?


Autor: Tomáš Slavíček

Téměř sedm let pracoval pro fotografický časopis DIGIfoto. Nyní se na volné noze živí psaním, focením, učením a propojováním textu s obrazem. Stále u něj platí, že potřebuje za svou prací vidět nějaký vizuální výsledek, byť by to měl být virtuální obraz prohlížený pouze na monitoru počítače. Osobní web.

Číst všechny články.

Komentáře