Kladete si někdy otázku, proč vůbec fotit do velkých souborů, které navíc vyžadují zpracování, aby vůbec byly zobrazitelné? Ukažme si pár příkladů, kde mají RAW soubory navrch.

Čas od času se doslechnete, že byste měli používat RAW formát namísto běžného JPEGu. Rozdíl je ten, že zatímco JPEG obsahuje normální obrázková data, která prošla zpracováním ve fotoaparátu, RAW formát obsahuje jen „syrová“ data – jakýsi záznam signálů ze snímacího čipu, které se teprve na obrázek musí přepočítat. Odtud také plyne jeho pojmenování, písmenka RAW nejsou použita jako zkratka, ale opravdu je to anglické slovíčko raw, které v překladu znamená syrový.

Obrovskou předností formátu RAW je, že obsahuje víc informace než obvyklý JPEG obrázek a díky tomu můžeme při pozdějším zpracování provádět náročnější úpravy bez větší ztráty kvality. A nejen to, v určitých případech jsme schopni zachránit i fotku, která by jinak byla příliš tmavá nebo světlá.

Předveďme si pár typických příkladů, kde RAW konverze (někdy označovaná jako vyvolání snímku) přináší výhody.

Přepálená místa

Pro mě osobně asi největší plus. Pokud fotíte kontrastní scénu, kde je například světlá obloha, nezřídka se stane, že v JPEG obrázku se velká plocha tzv. slije ve 100 % bílou oblast, se kterou už nic neuděláme. I kdybychom ji ztmavili, dostaneme jen velkou oblast šedé, bez jakýchkoliv detailů. Jenže u RAWů máme často možnost ztmavením odkrýt data, která předtím jen nebyla viditelná:

I u RAW formátu máme při těchto korekcích limity, které záleží na fotoaparátu. Obvykle je ale možné bez větších problémů ztmavovat až o zhruba 1 EV. I kdybychom tedy místo doby 1/200 s použili 1/100 s, pořád snímek pravděpodobně půjde zachránit.

Vyvážení bílé

Další velmi výrazná výhoda. Ačkoliv to není intuitivní, tak při vyvážení bílé dochází ke ztrátě dat. Protože při focení do JPEG dochází k tomuto kroku ve fotoaparátu, pokud při něm bylo špatné nastavení bílé (ať už manuální nebo se automatické vyvážení netrefilo), pozdější korekce na PC už není tak kvalitní.

U RAWu se bílá ve fotoaparátu vůbec nevyvažuje. Jen se uloží informace o tom, jaké nastavení by asi aparát použil, ale finální rozhodnutí můžeme změnit.

Jak moc se to může projevit je vidět níže:

Zjevně i po korekci jsou u JPEG verze barvy mdlé a fotka tím hodně ztrácí. U RAWu se vůbec nic neděje a pozdější vyvážení bílé nemá na kvalitu vliv.

Kontrola nad detaily

Řekněme, že jsme buď omylem vyfotili příliš tmavý záběr, nebo je rozsah světel a stínů na snímku příliš velký. V každém případě je tu nějaká oblast nebo celá fotka, která potřebuje zesvětlit.

K výsledku tentokrát přiložím složitější obrázek, který bude potřebovat vysvětlení:

Detail zesvětleného JPEG vlevo nahoře je bez šumu, ale neostrý, i když redukci šumu jsem se snažil vypnout. Standardně vyvolaný a zesvětlený RAW (vpravo nahoře) je naopak se šumem, ale výrazně ostřejší. Je teď jen na nás, jak přesně vybalancujeme redukci šumu a ostrost, přitom oba parametry mohou být v různých částech fotografie jinak nastavené. Vyladěná RAW fotografie může vypadat jako záběr vpravo dole (bohužel se přes obrázek táhne jakési červené moaré – možná problém při této konkrétní RAW konverzi). I JPEG dokážeme příslušnými technikami zostřit a odšumět, ale nemáme k dispozici tak detailní data a navíc už se těmito úpravami odhalují problémy JPEG komprese, takže asi nejlepší verze bude pořád obsahovat podivný počítačový šum (vlevo dole).

Úpravy ve vysoké kvalitě

Technicky vzato je to podobná výhoda jako v bodu nahoře. V RAWu se barvy ukládají s vyšší přesností, dnes až 14 bitů na barevný kanál (jeden z R, G, B), to znamená, že například teoreticky rozlišíme až 16 386 odstínů zelené. Ve srovnání s tím JPEG pracuje s 8 bity na kanál, tedy rozezná jen 256 hodnot zelené – odstíny mezi nimi musí zaokrouhlovat.

Pokud pak provádíme výraznější úpravy, tento rozdíl začne být znatelný. Mraky jsou klasická ukázka. Obloha obsahuje dostatek detailů, jenže jsou to velmi blízké odstíny, takže je potřeba silně zvýšit kontrast a lokálně zaostřit:

V detailu je vidět výhoda RAWu oproti JPEGu jasně:

Samozřejmě už zde v obou případech narážíme na šum, který by šel odstranit. Nicméně všimněte si, že při zpracování JPEG se navíc začínají objevovat stejnobarevné pásy, kdežto u RAW je mezi nimi plynulý přechod.

Opravy chyb objektivu

Některé RAW konvertory obsahují sofistikované profily konkrétních objektivů (občas i ve spojení s konkrétním fotoaparátem). Při vyvolání fotografie tedy můžeme automaticky nechat opravit běžné vady, případně je manuálně více nebo méně doladit.

Tady se sluší podotknout, že podobné úpravy lze provádět i s JPEG, ale jak už bylo popsáno výše, kvalita bude horší, nehledě na to, že profily pro zcela automatické úpravy jsou dostupné obvykle jen pro RAW vyvolávače.

Na obrázku výše vidíme opravené tři chyby:

• soudkovité zkreslení (všimněte si, že linie vlevo nejsou rovné, ale zakřivené)
• vinětaci, tedy ztmavení rohů
• Chromatickou aberaci (všimněte si v detailu fialových a zelených náznaků vlevo)

Některé fotoaparáty dokáží volitelně tyto úpravy provést samy, ale odpadá zde možnost přesnější manuální korekce – každý vyrobený objektiv je trošku jinak seřízený, můžete tedy potřebovat mírně jiné úpravy.

RAW přináší i nevýhody

Jako vždy i tady je „něco za něco“. V tomto případě platíme nutností aspoň minimálního zpracování na počítači a nemůžeme fotografie hned nasdílet na Facebook. Problém může být i několikrát větší velikost souborů. V neposlední řadě je nutné také hledat kompatibilní programy – Zoner Photo Studio 17 má vylepšený RAW modul pro zpracování surových fotografií. Pro lepší zobrazování RAWů je potřeba ho propojit s DNG konvertorem a obecně je nutné si zvyknout, že pokud pořídíme příliš nový fotoaparát, tak bude chvíli trvat, než se jeho podpora rozšíří (platí pro všechny programy).

I přesto RAW formát doporučuji všemi deseti a pokud chcete mít co nejlepší fotografie, rozhodně se vám vyplatí po něm sáhnout.